Abstrakce "Rozervané nebe"
40 x 40 cm
Už delší dobu jsem chtěla zase namalovat nějakou abstrakci.
Po té co jsem viděla opět film Pollock, o kterém jsem nedávno psala, se
myšlenka na vytvoření abstrakce stala neodbytnou a jen jsem čekala až budu mít
dost energie, abych mohla jít do ateliéru a něco „spáchat“.
Takže včera jsem po měsíci opět dorazila do ateliéru. Na mém
stojanu stála moje poslední záležitost Afrodité (dlužím Vám lepší fotografii
než byla ta původní, takže dnes bude..). Afrodité jsem „uložila“ do rámu, pověsila na čestné
místo...a mohla se věnovat svým abstraktním tendencím..Za tímto ryze
abstraktním obrazem, ale stály zcela konkrétní myšlenky...co mě vlastně nakoplo
namalovat tento obraz, s tímto názvem je na další blog, takže o tom se
rozepíšu detailněji příště.
Hlavní myšlenka totiž vzklíčila v Berlíně..A celou dobu
jsem chtěla něco takového namalovat, ale neměla jsem konkrétní představu jaké
použít médium atd. Nakonec jsem v téhle abstrakci spojila nejen myšlenky,
ale také různá média – má nejoblíbenější – temperu, akvarel a pastel. Temperu
především proto, že jsem chtěla dosáhnout toho, aby obraz měl strukturu (viz.
detail)...
Rozhodla jsem se teď soustředit především na abstrakci ve
velkém formátu a na malý formát si ponechám konkrétní studie, jak jsem zvyklá.
Abstrakce totiž není tak lehká, jak by se mohlo zdát. Je to především o
kompozici barev. Není to otázka několika minut. Obraz se vyvíjí, jak člověk
hledá abstraktní kompozici pro vyjádření toho, co chce. Tento obraz mi trvalo
namalovat tři hodiny..Bylo to mnoho vrstvení a míchání a kombinování, než jsem
byla spokojená...
Obraz má viditelnou ránu či jizvu, která „rozervává nebe na
dvě části“. Jsou v něm soustředěny všechny myšlenky na to, jaké rány nosíme
na těle, duši či srdci, jak jsme odtrhování od našich milovaných, ať už vlastní
vinou či osudovou, jak se rozdělují národy či města (viz. Berlínská zeď) a ačkoliv se rána
zacelí, jizva vždy zůstává a něco nám připomíná...a už nikdy to není jako před
roztržením...
V abstraktní tvorbě je velká svoboda projevu. Když jsem
viděla Pollocka tvořit jeho kompozice, tuto svobodu tvorby jsem zřetelně viděla
a chtěla ji taky zkusit. Pollock tvrdil, že takto vychází umění zevnitř a není
závislé na vnějších objektech...
Ale i když abstrakci může namalovat kdokoliv i dítě, tak pro
někoho, kdo maluje a věnuje se tomu intenzívně je podstatné zvládnout techniku.
Myslím, že právě v abstrakci se dají zúročit zkušenosti z kresby,
malby, kompozice, zákony barev atd a najít pro ně nový projev. A to je, oč se
snažím..
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji Vám za návštěvu a komentáře!
Thank You for your visit and comments!