Rozkvetlé snění

Hezký den všem,

venku už je poctivé léto a přitom já minulý týden domalovala teprve svou další jarní impresi :-).

Chvíli mi zase trvalo než jsem se "uzemnila" v ateliéru a měla dost soustředění na malbu, poslední dobou jsem nějaká rozlítaná viz. minulé fotočlánky, ale vůbec mi to nevadí. Jen musí člověk pak dbát na tu rovnováhu.
Aby občas zůstal doma a třeba dodělal některé projekty.
Často tomu pomůže právě počasí - to chladné - které člověka udrží doma.

Na druhou stranu mi pomáhá, když od rozpracovaného obrázku odejdu dělat úplně něco jiného, třeba focení. Pak se jen vracím do ateliéru a okukuju obrázek a říkám si, hm, něco tomu chybí, chtěla jsem to vyjádřit jinak....a ani na to nesáhnu. Jen čekám až to v té hlavně dozraje a ruce to pak dokáží zhmotnit.
Svým způsobem se mi to tady povedlo, ale....
Jsem na cestě, to vím - je to správná cesta, ale k dokonalému vyjádření ještě budu potřebovat čas.
Člověk se pořád učí a někdy už má pocit, že by si raději dal na chvíli prázdniny anebo prostě a jasně už by chtěl být "hotový", haha jaká pošetilost :-))) viz. citát výše Ars loga vita brevis...
Ale aby to nevypadalo, že tu haním vlastní dílo...myslím, že to snění tam je a jaro taky...
Navíc malování je něco, co nejsem schopna zcela opustit a třeba ho vyměnit za focení.
Nejde to.
Jsem fotomaniak a foťák mám v ruce každý den, je to rychlejší svým způsobem technicky na výstupy (neříkám, že jednodušší!), ale sednout si, ztišit se a vzít do ruky štětec a vytvořit něco úplně nového - to je kvalita, která se prostě nahradit nedá. A tak asi nikdy nezapadnu do škatulek, i když třeba na FB mám profil fotografa - no jo, sítě potřebujou škatulky....

Užívejte si krásné dny a počasí, ať už jste na jakékoliv cestě...a když se budete chtít zasnít, přijďte - věčný snílek je tady..

Rozkvetlé snění na Fleru

Jarní esence, akrylem

Pěkný pátek všem,

poslední dobou hodně fotím.
A není divu - světla konečně přibylo, tak doháním to, co v temné zimě nebylo možné.
A ostatní aspekty tvorby trochu vyčkávají až mě zase políbí nějaká jiná než fotografická Múza (a že si pěstuju hned několik těch Múz :-).
ALE od té doby, co jsem namalovala na zakázku velký akryl metr krát metr Blue Ocean, jsem se zamilovala do malby.
Je to prostředek k vyjádření, pro mě zatím málo probádaný.
Oleje jsem totiž zavrhla už téměř před dvaceti lety  - moje první pokusy mě odradily.
Především kvůli jejich zápachu, který vyžaduje nutně ateliér a taky kvůli mé netrpělivosti
(nedokážu čekat až to uschne).
Laškovala jsem především s akvarelem, ale chtěla jsem něco hutnějšího ne nepodobného oleji,
ale s krátkou dobou schnutí. Jasně, že volba padla na akryl.
A zdá se, že mu pozvolna naprosto propadám a mé suché pastely žárlivě leží netknuty v krabici.
(Pořád ale na ně myslím, tahle láska nezrezaví).

jarní zátiší

Potácím se teď mezi dvěma formami vyjádření akrylem a je to trochu schíza:
- "uhlazená malba" jak já tomu říkám, především pro mě vhodná na geometrické tvary (kterými jsem posedlá momentálně) a třeba na mandaly/krasohledy viz. Blue Ocean
- "expresivní malba"  - prostě dát do toho spontánní energii, máchat štětcem svobodně a intenzivně :-)
vhodná pro abstrahovaná témata.

Jednu takovou expresivní malbičku jsem si konečně namalovala.
Nebyla to ale cesta úplně jednoduchá.
První pokus se mi nezdařil, zvolila jsem stejné barvy, ale téma mi unikalo -
emocí bylo spousta i touhy vyjádřit se.
Ale emocemi ani touhou obraz nenamalujete, i když jsou naprosto nezbytným pohonem.
Ve výsledku byla abstrakce tak abstraktní, až byla naprosto neurčitá :-D.
Téma muselo uzrát v hlavě, kolečka musely zapadnout do soukolí a pak správně poháněny touhou se točit....
Je to holt proces.

v procesu: alchymie malby - vhodné propriety, objekt...hudba, kafe :-)

V neposlední řadě jsem zjistila, že technicky jsem to taky zmáklé neměla.
Abstrakce, potažmo exprese požaduje velký rozmach a ten těžko udělám malým štětcem
(jak jsem se neúspěšně snažila, och jaká pošetilost!!!)
Naštěstí mi dcera v koupila Chagallu v Ostravě skvělé štětce, a mezi nimi byl jeden dost velký
(šikmě střižený) - který jsem zatím na nic nepoužila...
A najednou, jako když najdu!
Poučení pro příště: velké myšlenky a emoce snesou pouze velké prostředky :-)

A tak je to tady: Jarní esence......akryl na plátně, 30x30 cm
K zakoupení na fleru ZDE

 kočičí špionáž v ateliéru...

hotovo!

A moje akrylová posedlost bude pokračovat o víkendu, tentokrát jsem nesehnala plátno, 

(protože když něco chcete na maloměstě ihned, tak to málokdy seženete) takže budu pokoušet akrylem sololit. 

Těším se na to, uvidíme, co z toho vzejde....

Každopádně příště Vám představím něco z mých geometrických hrátek :-))))

Krásný jarní víkend přeji!
eM

PS: Možná jste si všimli malé nové ikonky květiny © Dream Decor, která odkazuje na moje zbrusu nové oficiální webové stránky. O mé nové "identitě" jsem psala minule....

Velká výzva v "cerulean blue"

Tak. Po měsících práce po nocích a víkendech jsem se rozloučila s velkým obrazem na zakázku.
Rozloučila jsem se duševně i fyzicky a obraz už míří ke své milé majitelce.
Přeju jim krásné společné chvíle!
A moc děkuju za tu výzvu.

Je to můj první opravdu rozměrný obraz, a že to nejsou rozměry zanedbatelné 100x100 cm, alias metr krát metr. Dosud jsem malovala pouze ve formátu 50x50 (přesná polovina) anebo 50x70 cm.

Zadání bylo jasné i barevné ladění, takže zbylo už do toho jen vložit ty hodiny práce a "to něco" navíc.....
Upřímně, ze začátku jsem měla docela obavy, ale zároveň mě tahle výzva hodně lákala.
Do té doby jsem štětce držela v ruce jen velmi sporadicky, v ateliéru vládl křehký pastel.
Ale už ve mně dlouho dlouho zrála touha pořádně malovat, a tak vesmír skrze Martinku tuhle mou touhu vyslyšel.
Takže jsem byla vhozena do vody a musela jsem plavat....
A vůbec jsem se v tom "Modrém oceánu" (jak jsem si obraz pojmenovala pro sebe) neutopila.
Hodně mě naučil, hodně....až tak, že už nejsem schopná štětec pustit z ruky.
Ještě když si člověk koupí úžasné štětce v Ostravském Chagallu, tak ty snad malujou samy - s těmi správnými nástroji to jde prostě jedna báseň. (některé štětečky jsou zvěčněny na hlavním banneru výše).
Ale práci to nijak neurychlí, zvlášť tak přesný geometrický námět, jakým je mandala.
(Pro mě je to spíš krasohled.....:-)
Bez pravítka a výpočtů se holt ani malíř neobejde a všechno to pečlivé roztírání barev a přechody, stínování a dosahování 3D efektu (který jsem tam prostě chtěla mít)......
Oujééé, to byl výcvik vpravdě vojenský, páč já strašně ráda patlám barvy hlava nehlava, a nechávám hluboké otisky štětce, ale tady to byla hladká práce...
Nemůžu to napsat jinak, než jsem jsem pyšná na to, že jsem to zvládla.
Největší odměnou ovšem je samozřejmě spokojenost zákazníka.
A předtím než člověk předloží hotové dílo publiku, je vždycky určitá nervozita. Bude se líbit? Nebude?
Krása je v tom, že máme s Martinkou velice podobně laděné interiéry, takže obraz zapadal barevně i do mého ateliéru...
Asi si budu muset navrhnout a vyrobit aspoň polštářek se stejným motivem.

Jen tyhle rozměrné věci potřebují více prostoru, aby se na ně člověk mohl podívat z odstupu a větší dálky a nechal se na chvíli pohltit modrým oceánem a jeho léčivou silou......
Už se těším až uvidím fotky obrazu v jeho novém domově.
A stojan v ateliéru je velmi osiřelý a vypadá smutně, takže hned o víkendu musím něco začít :-)