úterý 20. srpna 2013

Den v ateliéru

A day in my studio


Vítám Vás opět ve svém ateliéru,
Jsou dny, kdy tady ve svém volném čase horečnatě tvořím (ne však bez pochyb a nejistoty), jsem ponořena do barev a krajin obrazů až po uši....
A jsou dny jako tato neděle, kdy spíše smejčím, chystám rámy vybraným obrazům, třídím si pastely a myšlenky...a natírám svůj malířský stojan, který už po novém nátěru volal dlouho. 
O tom, mít svůj ateliér, jsem snila strašně dlouho. O místě, kde si můžu nechat obrázky volně "povalovat" - nechat je rozpracované a kde se nemusím bát, že o ně zavadí nějaká naše kočka (nebo si rovnou udělá po obraze procházku - suchý pastel je strašná citlivka!). Vždycky jsem cítila, že potřebuju růst svých obrazů pozorovat (klidně i nějaký ten týden či měsíc) a ne schovat obrázek do složky a pak ho vytáhnout až bude vhodná chvíle ke kreslení. No, obyvák opravdu není vhodné místo pro tvorbu :-)


Na svůj první ateliér jsem musela čekat hodně dlouho. Vždycky bylo něco důležitějšího v mém životě, co mělo přednost - bylo třeba pracovat, vychovávat malé děti, starat se o domácnost.....Na nějaké "svévolné" výlety za koníčkem mimo domov nebylo ani pomyšlení. Ale už několikrát jsem se přesvědčila, že životní cesty jsou nevyzpytatelné a nečekané a že když si něco člověk hodně dlouho přeje (a je připraven), tak něco přece přijde. A když jsem dostala příležitost malovat ve svém současném ateliéru, byla jsem nadšená jak malé dítě. Konečně budu mít tichý kout, kde budu moct tvořit a nebudu muset odpovídat na otázky či odskakovat do kuchyně nebo pověsit prádlo.....místo, kde se tvořivé myšlenky rojí samy od sebe, kde na mě čekají mé Múzy a Múzáci a kde je kouzelné ticho, ve kterém je můžu slyšet. To, že vedle v místnostech zkouší další kapely na tom tichu nic nemění :-). To ticho je vlastně stav mysli :-).

Téměř tři roky jsem sdílela dvě místnosti s kapelou mého muže - její členové mi umožnily v době, kdy neprobíhá hudební zkouška, využívat druhou místnost jako ateliér.
Ale časy se mění a já teď často myslím na to, že se budu stěhovat. Kluci si našli novou zkušebnu a odstěhovali se a já si budu muset najít také něco menšího. A tak jsem požádala příslušné úřady o přidělení místnosti a teď jen budu čekat na schválení. Držte mi pěsti!! Pokud vše dobře půjde, budu se stěhovat jen v rámci budovy o dvě patra výš....
A tak více než na to, co budu malovat, myslím na to, jak bude můj nový ateliér, ve kterém budu už jen vlastní paní, vypadat.....Představuji si, co do něho dám, kde bude stůl, jak rozvěsím obrázky, jak bude dopadat světlo na můj stojan....Ale zároveň se musím rozloučit s tím stávajícím - byl můj první a nikdy na něho nezapomenu :)...Holt, život je změna.

Tento obrázek jsem začala asi před měsícem, ale nějak jsem cítila, že to není vůbec ono....
A tak si tak postával v mém ateliéru a přemlouval mě tiše, abych nad ním nelámala hůl
a ještě mu věnovala pozornost. Takto rozpracovaný zatím čeká a už ví, že mě umluvil a že příště to spolu zkusíme ještě jednou a jinak a doufejme, že i lépe :-D. 
Jestli se to povede, se určitě dozvíte....

Mějte se moc hezky!

středa 14. srpna 2013

Pastel Abstraction: Heart of Summer



Zdravím Vás opět po nějaké době,

ačkoliv se tady na blogu chvíli neobjevila nová tvorba, v mém ateliéru se přesto pořád něco děje. Tak nějak pocitově mi vyšlo, že po ztvárnění figury ženy, což je naprosto konkrétní záležitost, jsem měla teď chuť "střihnout" si nějakou tu abstrakci.
A když už jsem namalovala jarní abstrakci, bylo načase namalovat něco letního - zhmotnit své pocity v barvách :-). Možná je Vám docela horko a oči musíte trochu přivřít, aby Vás pohled na ty syté barvy příliš neoslnil - ale to je v pořádku - díváte se přímo do "srdce léta" (Heart of Summer)  :)......Není divu, v těch nedávných tropech se mi vařila hlava i krev a ani v ateliéru se mi moc tvořilo nechtělo a tak se to projevilo i na papíře...
Ale řeknu Vám, takovýto obraz Vás krásně zahřeje v zimě. I roční období jsou nerozlučně spojená s barvami - zatímco se v létě chladíme pohledem na všechny odstíny modré až fialové (takové barvy budou na mé paletě zase v zimě:), tak v zimě se potřebujeme prohřát sálavými a teplými barvami... Zdá se, že já, věčná zimomřivka, se pokouším schovat si nějaké to teplo na zimu - uskladnit ho v obrazech .-D.
Tentokrát jsem se při malování abstrakce nechopila štětce a temper, ale vrátila jsem se k mé největší lásce - pastelům. Prostě s nimi mi jde nejlépe vyjádřit to, co chci.
Abstrakce je čistá hra barev, ale zdá se, že i tahle hra má svoje pravidla. Například jsem zjistila, že pokud chcete udržet určitou lehkou a teplou atmosféru malby, tak tmavé barvy jednoznačně chtějí být v dolní části obrazu - jakoby uzemňovaly to horkost a neuchopitelnost.....
Při abstrakci se člověk hodně učí, jak barvy fungují - nepřeplnit prostor barvami, zkombinovat je tak, aby byly oku lahodící, vytvořit jednotlivé barevné plochy tak, aby obraz nepůsobil roztříštěně a naopak udržovat nějakou jednotící linku.
Abstrakce je z větší části záležitost intuice a podvědomí, ale oko to tady usměrňuje :-)

Ať se Vám líbí a krásný barevný den Vám přeji!


Srdce léta

V letních horkách je v ateliéru nejlepším přítelem větrák .-)

Horká pastelová paleta s kapkami chladivě modré....

Když je na všechno moc horko anebo mě zmáhá únava,
natáhnu se na gauč a čtu si staré ročníky mého oblíbeného časopisu,
zapisuju si citáty nebo myšlenky pro blog či úkoly na příště.....


Žena v mém ateliéru čeká na svůj rám.....
Na co asi myslí?