Návrat k sobě.....Back To Myself

Zdravím Vás,

po dlouhé (aspoň mně se to tak zdá) tvůrčí pauze (i zde na blogu), kdy jsem neměla tužku ani pastel natož štětec v ruce, se opět vracím k sobě....a k tomu, co miluju nejvíce - k tvorbě....
Pauzu si vynutil život sám, ztráta ateliéru a totálně překopaný život jaksi kapacitně tvorbě nefandil...
Nicméně je třeba jít dál, šoupnout všecky prožitky a emoce do barev...Mám velkou chuť tvořit, obout se do toho, už pořádně, bez kompromisů, bez rozptylování...a pak vidět, co z toho vyjde.
Ale často není kapacita ani teď.
Pořád něco hledám tužky, papíry...věci jsou stále na cestě, ale začínají se usazovat.
Svůj tvůrčí "stan" jsem rozbila přímo v mém obýváku, už to není obývák - je to ateliér.
Chcete přijít na návštěvu? Tak, prosím, vejděte rovnou do ateliéru, obývák je pro mě zbytečný luxus :-D...

Omluvte prosím tvůrčí chaos, občas kvůli Vám uklidím, ale nečekejte vyleštěnej nábytek nebo prázdný stoly a úhledný štosy...
Ale jste vítáni, Vy všichni lidi dobré vůle, snivci a kreativci, lidé okouzleni Múzami, všichni kdo maj oči a nebojí se dívat!

pracovně čtecí zátiší, kocourkům se v mém aťasu líbí hodně.....

Ale nedá se úplně říct, že bych za tu dobu dvou měsíců, kdy se mi začal život převracet naruby a navracet se ke mě samé, nic nedělala.
Hodně jsem fotila, opravdu hodně, stihl se mi i pokazit objektiv a stihli mi ho v Olympus servisu i rychle spravit, koupila jsem si malý tripod stativ - malou ohebnou "gorilku", jak mu říkám.....
Takže jsem zahájila novou éru ateliérových fotek makra, ven se mi s tripodem moc zatím nechce, byť je malej a šikovnej !-)....
Našla jsem si také moc milou tiskařku, která mi vytiskne reprodukce mých prací a fotky. Je dobré si občas na "živou fotku", ač nevytvořenou chemickou cestou, ale vytištěnou laserem, sáhnout :-)....nějak se nám v tom virtuálním světě stahování ztrácí hmotné hodnoty !-)

A začala jsem pěkně piplavou práci barvičkama na sklo a tvořit obrázky do okna...tzv. lapače světla :-)....vlastně pořád něco dělám.
Dělám, i když nedělám, v hlavě se rodí nápady, někdy mi nedají spát a musím vstát a zapsat je, abych je nezaspala. Notes plný nápadů..., ale kde ukrást ten čas.
Ale uvědomuji si, že tvorba je něco, co mě dělá úplně nejvíce šťastnou a toto vědomí je asi nejvíc - drží nad vodou a kolikrát se člověk diví, odkud ten pramen vyvěrá, ale musí, potřebuje u něho být a z něho pít.

Mandala Koloběh života

- celý jeden životní okruh se uzavřel, už není kam se vrátit - jen k sobě samé....

Taky jsem začala více fungovat na fleru, přece jen bych si ráda jednou splnila svůj sen a svou tvorbou se i chtěla živit, v rámci možností......
Potkala jsem tam spoustu nových inspirativních lidí, opravdových umělců a kreativců v pravém slova smyslu.
Začala jsem tam psát taky takový mini-blog...holt nemoc z blogování :-D
více tady

Shelly projevil velké umělecké cítění, mám co dělat, aby mi neroznášel tlapkami barvu,

všechno ho zajímá, dokonce mi roznáší pastely po bytě....už jsem našla kousek pastelu i ve své posteli :-D

prostě bohémská kočičí domácnost....a jaký je to manekýn :-)

kočičky všude - živé i na obrázcích nebo fotkách a všude pastely....

Tak ale teď místo vypisování, musím jít zase něco "dělat". Tak mě omluvte za stručnost - Múzy si dávaj kafe u mě v "obýváku", běžím je uctít......:-)

Mějte se krásně a přijďte zas, budu se na Vás těšit!

ArtSale.....

Život je jako divoká řeka, žene se korytem přes kameny hlava nehlava...občas se stane, že se zakousne i do břehu a kus ho vezme sebou....
A tak po době, kdy jsem si kompletně zařídila celý ateliér, nastala doba, kdy ho ztrácím....
Život dává a bere, to je neúprosný zákon. Ale taky dává jistotu, že když něco končí něco nového začíná...to je možná jediná jistota v životě :-D

Je třeba přeskupit věci i lidi, vyklidit prostory a zaplnit jiné.....a přitom všem je třeba pustit do světa i pár výtvarných dítek z důvodů prostorových, finančních...životních...

"Still Life with Tomatoes", 

akvarel+pastel,
pasparta na míru 40x50, 

600 Kč+130 Kč poštovné

"Sky in Flames",

 tempera+pastel 39x49,
pasparta na míru 50x70,
600 Kč + 130 Kč poštovné

"Podzimní procházka", 

akvarel+pastel 24x19,
pasparta na míru 30x40

  400 Kč+100 Kč poštovné

Abstrakce "Heart of Summer", 

pastel 27x27,
pasparta na míru 50x50 

400 Kč+130 Kč poštovné

"Summer Alley"

 akvarel+pastel 19x19 cm, 

pasparta na míru 30x40
400 Kč + 100 Kč poštovné

"V krajině snů" 

pastel 28x28 cm
pasparta na míru 50x50 cm,
670 Kč + 130 Kč poštovné

"Podzimní krajina"

 akvarel+pastel, 18x24 cm
pasparta na míru 30x40 cm,
500 Kč + 130 Kč poštovné

"Woman in the Frame I."

 uhel na papíře 30x45
pasparta na míru 50x70,
600 Kč + 130 Kč poštovné

"Čas na pomerančový čaj"
akvarel+pastel 20x20 cm
pasparta na míru 30x40 cm,
500 Kč + 100 Kč poštovné

"Vzpomínka na léto"
 kresba na papír, umělecké pastelky 16x21cm,
pasparta na míru 30x40
400 Kč + 100 Kč poštovné

"Essence of Magnolia"
pastel 24x25 cm,
pasparta na míru 40x50,
600 Kč + 130 Kč poštovné

PS: Pokud po některém obrázku zatoužíte napište mi na email: emeverydaylife@gmail.com

Který obrázek se Vám nejvíce líbí?

V krajině snů....

Zdravím Vás všechny,

opět z mého ateliéru....
Ateliér je moje útočiště, místo, kde můžu být sama sebou a nemusím hrát žádné "role"....a tak ve dnech snížené obranyschopnosti vedou mé kroky hlavně tam....Pokaždé se tam strašně těším a sama občas nemůžu uvěřit, že jsem dokázala obhájit si svůj soukromý svět a místo, kde čerpám energii už jen tím, že vstoupím do dveří a zavřu za sebou....
Dveře mého ateliéru jsou rovnou i dveřmi do světa Fantazie a Múz.....už nemusím na ty dveře bušit - mám od nich svůj vlastní klíč :-D
A občas se vydám na procházku krajinou snů...s pastelem v ruce a okem zasněným a zahleděným někam jinam...mimo.....

V krajině snů
suchý pastel 27x27 cm
včetně pasparty na míru 50x50 cm
 cena 650 Kč + 130 Kč poštovné 

Už delší dobu zvažuju vytvoření prostoru, kde bych shromáždila své obrazy nějak smysluplně a zároveň, aby bylo vidět, že jsou k prodeji a za co....ale zatím nejsem schopná se k tomu dokopat....jsem umělec, co se neumí prodat......a přitom naprosto uznávám heslo, které mi ukázala nedávno moje dcera (budoucí umělec) na mobilu:

zdroj:

Edit: Mám velice moudré čtenářky a tak rovnou k obrázkům, které budou zamýšleny na prodej, budu dodávat i ceny zde....!-))))

Ateliérové zátiší anebo tvůrčí binec...je tak osvobozující nemuset uklízet !-)

Alii in Wonderland: Kousky z portfolia....

Zdravím Vás,

jak tak koukám, datum posledního příspěvku je dávno před měsícem. 
Bohužel je to tak, únor byl na mou tvorbu velice chudý - hromadily se starosti, nemoce a nedostávalo se energie ...
Musím říct, že jsem měla už velký absťák - nedržet už tak dlouho v ruce tužku ani pastel, a tak jsem kletbu v pondělí zlomila a načala další obraz....
Za tu dobu, co jsem nečinná v malování, jsem alespoň fotila a fotky směruji na svůj "každodenní" blog ZDE...
Ale je mi líto, že je zde takové ticho a prázdno, tak bych ráda vyplnila tuto prázdnotu tvorbou mé dcery, která na rozdíl ode mě tvoří denně. To že, úspěšně zvládla talentové zkoušky ji hodně nakoplo a tvoří jako nikdy....No, ta správná motivace je potřeba :-)
Dcera se mnou často své obrázky konzultuje, za což jsem hodně vděčná, i když se jí do toho fakt snažím nijak nekecat :-D, spíš ji hodně obdivuji a její píle mě inspiruje....
A hlavně obdivuji právě to, že je schopna malovat věci, postavy a různá zvířata z hlavy.....
Závidím ji svým způsobem (v dobrém) to, že má otevřenou bránu do světa fantazie. Já ve svém věku a při svých každodenních povinnostech cítím, že u mě už to tak spontánní není.
Zdá se mi, že v určitém věku se rozhoduje, jestli ta brána do světa fantazie bude stále otevřena dokořán nebo se pomalu uzavře. U mě se bohužel stalo to, že mě nikdo v mém snění a tvorbě nepodporoval a já se vydala jinými cestami, ztratila od kouzelné brány klíč a trochu zbloudila...
a brána na jedno dost dlouhé období zcela uzavřela....A stalo se to asi zhruba právě v těch patnácti či šestnácti letech....
Ale čas od času jsem na ty dveře do světa divů zaklepala a snažila se, aby mi bylo otevřeno. 
Ale když klepete jemně, nikdo Vás neslyší a navíc když klepete jen občas....
Pak se musíte rozhodnout, že prostě do toho světa chcete stůj co stůj - že ho potřebujete ke svému žití...a začnete na dveře bušit tak dlouho dokud Vám neotevřou...:-D
A když jsem vybírala jméno pro svou starší dceru, tak jsem měla na mysli právě Alenku v říši divů...O to víc mě těší, že Aja opravdu tuto myšlenku naplnila a je v říši divů jako doma...a že ji právě toto slovní spojení inspirovalo k její "přezdívce"...
A tak se tady budete moct setkat i s Alii in Wonderland a  její tvorbou....(než mi zdrhne na střední anebo si vytvoří svůj vlastní blog :-)....
A začneme tak nějak "od začátku" a to kousky z portfolia ke zkouškám, které tak dobře zvládla...
Celkem potřebovala ke zkouškám 20 prací, ale uvidíte zde jen výběr....
Ať se Vám líbí!

babiččina Čita

jedna z mých nejmilejších !-)

spící Macík

ilustrace k básni

Žena v rámu - pastel

Přeji hezký den,

po nějaké době Vás zase pozvu do svého ateliéru.
Už nějakou dobu jsem pracovala na figuře, jejíž skicu už jste tady jednou mohli vidět v listopadu. Tentokrát jsem se konečně pustila do samotného obrazu.
Obraz je ze série "Žena" a nazvala jsem ho "Žena v rámu" (Woman in the Frame) a když se mě zeptáte proč, tak vlastně ani nevím :-) - názvy obrazů přicházejí někdy prostě samy......

Žena v rámu, 40x50 cm

První obraz z této série jsme kreslila uhlem, ale jasně jsem cítila, že mě toto médium omezuje a nedokážu dobře některé nuance a technické záležitosti, které přináší malba figury vystihnout a zpracovat tak, jak bych chtěla. A tak nikoho nepřekvapí, že jsem opět sáhla po mém starém dobrém suchém pastelu, protože s ním se mi pracuje prostě nejlépe - dobře se mi stínuje, modeluje, vrství............prostě dělá, co mu řeknu :-).
Zvolila jsem monochromatické barevné ladění, takže jsem malovala pouze čtyřmi odstíny šedé a bílým pastelem.
Myslím, že toto ladění napomáhá právě i intimní atmosféře a určitým pocitům, které jsem chtěla vyjádřit.
A tak nějak doufám, že divák si v obraze nejde to své, čím ho oslovuje, i když to klidně může být odlišné od toho, co cítím k obrazu já.

Hrozně mě baví číst v komentářích, když mi čtenáři a diváci píšou, jaké pocity v nich mé jednotlivé obrazy vzbuzují. Je to hodně zajímavé a já si i díky tomu třeba uvědomím  některé věci, které jsem na vědomí  neměla...je to prostě taková příjemná a zajímavá zpětná vazba.....
Protože pro mě jako tvůrce je dívat se na své obrazy jako dívat se do zrcadla a víte, jak to někdy je, člověk je příliš subjektivní a nedokáže se od pozorovaného objektu odpoutat - podívat se na něho jakoby zvenčí - toto dost dobře nejde právě ani s obrazy.

Původně jsem vlastně chtěla pokračovat v malbě krajin, ale neměla jsem důkladně promyšlenou techniku, kterou by bylo nejvhodnější použít, byla jsem nejistá i co se týče volby barev a jasně jsem cítila, že obraz potřebuje v mé hlavě dozrát......A uzrál asi právě mezitím, co jsem se plně soustředila na figuru ženy. Když jsem ji dokončila, tak jsem už začala pomalu skicovat budoucí krajinu...

Pidi ateliérové zátiší :)

Při práci se suchým pastelem, je dost nutné dobře ošetřovat ruce, protože hodně vysychají a kůže má tendenci praskat, ale zas si člověk nemůže moc zamastit ruce, aby "nezmastil" celý obraz :-). 

Proto je krém na ruce v ateliéru nutnost. Chtěla jsem zkusit také pracovat v tenkých rukavicích, abych ruce a především prsty ochránila, ale vůbec to není ono - ten jemný cit, jak regulovat tlak na papír, jak rozmazat prášek atd. ten má prostě člověk opravdu v prstech a dokážu ho předat na papír jedině bez bariér (bez rukavic). Pastel si prostě žádá můj bezprostřední dotyk a upřímně, tuto techniku miluju právě proto, že se obrazu můžu jemně dotýkat a nestojí mezi námi štětec :-)))

Nad odpočinkovou částí visí "Nebe v plamenech" .-)

Obrazy, které mi dělají společnost v ateliéru.......

.....ono vůbec s nabídnutím obrazu k prodeji je to zvláštní. Jako tvůrce potřebuji přestřihnout pupeční šňůru, která mě spojuje s obrazem - někdy to trvá hodně dlouho, někdy krátce a někdy nejsem schopna dát obraz k dispozici vůbec. Něco jiného je, když člověk už od začátku maluje pro něho - tudíž na zakázku.
S volnou tvorbou je to ale mnohem těžší :-)
Hodně dlouho trvalo, než jsem se odhodlala nabídnout k prodeji první obraz z této série "Sedící žena", ale uzrál čas a namalováním jejího "druhého dílu" se to asi uspíšilo....
a v tomto případě už je pupeční šňůra přestřihnutá a jsem připravená "své dítě" poslat do světa....:-)
Jestli někdy bude na prodej Žena v rámu, to ví momentálně jen moje Múza anebo Bůh malování :-).
Tento obraz se tedy už brzy objeví na mém eshopu na fleru.

"Sedící žena", 30x45 cm

Tak snad se vám "virtuální tour" po mém ateliéru líbila, budu se těšit na vaše komentáře a přeji vám pěkný den!!!

Pohledy v mlze

Neděle bývají líné, ráno se nechce vstávat, všude je ticho a klid, a když ještě pod peřinou hřeje kocouří tělíčko...o to více se nechce z peřin. 

Ale pak člověk vstane, koukne z okna a ačkoliv je tam nevlídno, mlha ho oslovuje svou tajemností a volá ho, aby vyšel z teplého bytu a zachytil tu mystiku svým objektivem...

Prostě proto, že vím, že fotky focené v mlze mají krásnou atmosféru....

Leden je měsíc melancholický sám o sobě a letošním počasím se spíše podobá listopadu - žádný sníh, šedé a krátké dny a časté mlhy. 

Ale i když je to dost ubíjející přece jen se i v takovém období dají udělat zajímavé fotky.

Taková procházka v mlze se často podobá cestě životem. Člověk nevidí daleko dopředu, maximálně několik dní před sebe (v přeneseném smyslu - pár metrů před sebe). 

A věci či objekty se často můžou jevit jinak a zkresleně. 

Až když člověk přijde blíž, zjistí pravou formu věcí.

Některé věci se jeví strašidelně a při přiblížení člověk zjistí, že se bál jen spadlé větve anebo pohozeného kusu látky anebo naopak objeví nečekaná příjemná překvapení. Mlha ukrývá mnoho stejně jako život....

Slzy paní mlhy......

V novém roce....."Podzimní krajina"

Zdravím Vás všechny v novém roce,

poslední měsíc jste tady mohli vidět především fotky z mého adventního kalendáře 

a téměř žádnou tvorbu. Není to ale tak, že bych nic netvořila, naopak měsíc prosinec byl z hlediska tvorby velice hektický. Pracovala jsem na zakázkách, které musely být hotové do vánoc, protože byly zároveň vánočními dárky. 

V ateliéru jsem proto trávila dost času, abych vše stihla, kolikrát i třikrát do týdne....né že bych si stěžovala, naopak :-). Práce na zakázku má své výhody i nevýhody - výhodou je, že dostanete za své umění zaplaceno :-) a také, že je na Vás vyvíjen určitý tlak - toto je výhoda i nevýhoda - člověk pod tlakem prostě nemůže tvorbu na obraze vzdát, když se mu nechce, nemá čas nebo má pocit, že je to mimo zónu jeho komfortu....

Musím přiznat, že jsem nejednou bojovala sama se sebou i s obrazem, protože se mi nedařilo....ale díky tomuto jsem se i spoustu věcí naučila, jak o sobě tak i o tom, co chci tvořit a co ne (a není to otázka peněz, neboť mě to neživí). 

Jsem moc vděčná kamarádce Míše, která mi zadala tolik zakázek a ještě si koupila další hotové obrazy z mého ateliéru, protože takový "pohyb" z ateliéru ven ještě moje obrazy nezažily :-).

Doufám, že jí budou obrazy doma dělat velkou radost i obdarovaným, protože to je ve finále největší odměna pro malíře. Je super pak přijít někam na návštěvu a "potkat" se se svým obrazem a vidět ho viset na zdi.....

Takže když jsem trávila před vánoci spoustu času v ateliéru, logicky jsem o vánocích do ateliéru ani nezašla, potřebovala jsem naprosto vypnout. Ale člověk to stejně dlouho nevydrží  a já už na Nový rok šupajdila za svými Múzami, protože už mi v hlavě "strašil" obrázek, který jsem chtěla dotvořit.

Musím říct, že volná tvorba, kdy nejste omezeni zadáním je úžasná, ale pro spoustu profesionálních umělců je to asi zároveň i luxus - malovat si jen to, co chtějí....

Já si ten luxus dopřávám :-)...Tuto krajinku jste tady už mohli vidět jako akvarel, který sloužil jako podmalba pro další tvoření. 

Obrázek (je velice malý - menší A4 cca 18x24) jsem dotvořila suchým pastelem a nakonec inkoustem Ecoline....(Ecoline je skvělý inkoust - tento je sépiové barvy)..

Takže vlastně jsem použila kombinovanou techniku (mixed media).

Pravdou je, že krajiny jsem už dlouho nemalovala, je to také tím, že nemám moc dobrých fotek krajiny, které by se hodily k malbě a podle cizích fotek nemaluji, no a na plain air mi zatím teda čas nevychází, takový luxus už si dovolit nemůžu :-)...

Na podzim ale celkově více fotím venku fascinovaná barvami přírody a tak se občas nějaké foto "zadaří"..

A právě slovo "zadaří" je zde velice relativní, protože podle dokonalé fotky se malovat nedá - nezbývá tam místo na fantazii a jen člověk kopíruje, navíc dokonalou fotku raději vystavím jako fotku než ji jen přemalovávat. No není to někdy jednoduché s těmi náměty :-)..

Docela bych teď ráda namalovala krajin více - takových náladovek, spíše hraní si s barvami než s formou....

Ovšem i v krajině na malíře čeká pár "chytáků" - taková perspektiva nikomu nic neodpustí :-)....

Já ale doufám, že se Vám moje "podzimní krajina" bude líbit.

V ateliéru taky více pokouším kresbu podle "živých" objektů, přece jen malovat stále jen podle fotek není úplně vončo. Jestli jsem si něco při malování na zakázku ověřila tak to, že malovat portrét člověka, kterého jsem nikdy neviděla, podle fotky, je o nervy a malířskou čest....člověk je tak odkázán na svou představivost, a umění modelace a anatomie a v tomto nejsem nijak kovaná, to přiznávám rovnou.....

O to více nechápu lidi, co se dokáží něčím takovým "živit", že kreslí portréty cizích podle fotek, uff....

Upřímně - mě by to nebavilo...je to defakto jen umění dobře kopírovat a v tom nevidím žádné naplnění svých tvořivých ambicí....

I když to neznamená, že to občas pro dobrou kamarádku neudělám !-)

A jestli jsou nějaké chytáky v kresbě podle živého objektu, tak je to rozvržení obrazu 

a celková kompozice..

Prostě, pořád je se co učit :-)) a já se těším, co se letos naučím nového a kam se zase moje tvorba posune...

Přeji i Vám v novém roce hodně inspirace a krásy kolem sebe!!!!