Hudba, slova a obrazy.....

Dnes opět přichází ke slovu téma inspirace. Odkud se bere? To naštěstí nikdo neví, jinak by ten sklad byl už dávno vybrakovaný :-D....Inspirace přichází často, když to nečekáte a nacházíte jí tam, kde to nečekáte a to je na tom asi to nejlepší. Inspirace ztvárněná Múzami si přichází, kdy chce ona, nikoliv kdy chcete Vy...Nicméně se s ní dá uzavřít určitá dohoda, že když jí budete uctívat, bude Vás navštěvovat přednostně a když jí budete věřit, bude stát vždy o krok před  Vámi....Je to tak abstraktní pojem jako intuice, ale bez ní je materiální svět zoufalé dutý....Už Wasily Kandinskij ve svém traktátu, který jsem „louskala“ před několika měsíci zmínil myšlenku, že každá barva a tvar má své vibrace a asociace – když se to takhle řekne, tak je to celkem jasné, ale zažít to, je už trochu něco jiného....Tak jako jsem minule psala o asociaci s květem bílého oleandru a stejnojmenného filmu, dnes se nabízí asociace se slovy a hudbou - a to, že nejdřív bylo slovo....

:-)....a to slovo má nějakou vibraci a ta vibrace se ztvárňuje v obraz....Anebo ještě přesněji nejdřív byla vibrace = hudba, slovo a pak obraz...O čem to tady celou dobu motám? O tom, že poslouchám hudbu, která mě inspiruje – což není nic objevného, to děláme všichni....Nicméně v mém případě jsem našla inspiraci v hudbě, která vzniká hned vedle mého ateliéru. Ono se vlastně celému tomu prostoru říká zkušebna, protože tam zkouší můj partner se svou kapelou Cohorta – v jedné místnosti oni, v druhé (v mém „ateliéru) já...Samozřejmě nikdy ne společně :-D....Už jste na mém blogu mohli vidět i mé promo fotky kluků z kapely (více fotek na rajce.net)..Jednou za čas s nima vyrazím na nějaký ten koncert, většinou jako fotografka či kameramanka. Tentokrát jsem na jednom z koncertů slyšela poprvé jejich novou věc s názvem Afrodité – (jó ta Múza Múz :-), chytla mě nějakým způsobem a v hlavě se mi začal tvořit obraz. Hledala jsem ilustrační foto, které by mi vizi pomohlo zkonkretizovat. Chtěla jsem do obrazu zakomponovat i slovo Afrodité a hledala jsem vhodný druh písma... a začal se mi tak trochu zjevovat pan Alfons Mucha (pan Múza? hihi) a jeho secesní plakáty. Nějak se to všechno nakombinovalo, přečetla jsem si posléze text písničky a „nahodila“ svou kresbu...Zde je, prosím, návrh...Spojení slov a obrazu dokonale podtržené hudbou se zhmotnilo :-)....Když jsem tak položila vedle textu můj návrh, napadlo mě, že mi to připomíná ilustrovanou báseň.....Takže odkud se bere inspirace? Kdo to ví, ten nepoví :-D................

Pohlednice z Helfštýna

 http://mfrohlichova.rajce.idnes.cz/Helfstyn_2012/

Dnešní fotografie nebudou překvapivě žádné makro a žádné květiny. Květiny jsou pro mě nevyčerpatelnou studnicí inspirace, protože existují v nejrůznějších barvách a tvarech a jejich krása mě při malování velmi nabíjí. Nejvíce se inspiruji přírodou, ale samozřejmě se dají najít zajímavá místa, kde člověk může najít inspiraci. Ovšem tolik inspirace jsem opravdu nečekala. Během dovolené jsem si s rodinou udělala výlet na hrad Helfštýn. Toto místo mě překvapilo tím, jak se dá krásně skloubit genius loci historického místa, kde se prošli významné dějiny, a umělecká díla. V tomto případě umělecká díla kovářská. Nikdy by mě nenapadlo, že by mě zrovna tohle odvětví umění mohlo tak zaujmout, ale stalo se. Byla jsem unešena téměř jako v botanické zahradě, a to je už co říct :). Kovářská umělecká díla byla tak citlivě a tvůrčím způsobem zakomponována do života hradu, že mé oko plesalo. V době, kdy kolem sebe vidím spíše smutný úpadek všeobecného  vkusu, kdy se ve městě instalují nesmyslné „artefakty“, necitlivě se renovuje a kácí, jen aby se využili peníze z různých fondů EU, kdy se boří staré továrny, aby se postavila nákupní střediska, tak v této době pro mě bylo místo Helfštýn opravdu zjevením. Možná na to mají vliv i místní duchové :)....Jediné, co mě opravdu mrzelo bylo, že jsme měli strašně málo času na projití celé expozice kovářského umění, jelikož bylo pouze s průvodcem – já osobně bych tam strávila asi hodiny, což je samozřejmě nepřijatelné vzhledem k ostatním návštěvníkům (i k mé rodině...) Každá plastika byla tak výmluvná, že jsem se snažila fotit o sto šest, ale vzhledem k nedostatku času a abych nezdržovala ostatní, jsem musela vše proletět jen povrchně 

a některé fotky se v tom spěchu nepovedly ....

Atmosféru hradu jsem chtěla vyjádřit trochu dramatičtěji, a proto jsem dost často používala umělecký filtr....Ráda bych některé momenty převedla i do malby, ale upřímně nevím, jestli dokážu své představy „hodit“ na papír. A už jsem pochopila, že některé věci prostě vypadají lépe na fotce :). Pokusím se sice o to, a byla bych ráda, kdyby něco z těch emocí, které ve mě zůstaly, přešlo i do obrazu. No, jak říkám v těchto námětech si moc nevěřím, ale nejsem člověk, který se leká výzev...a toto pro mě jistě výzva je.....

White Oleander, charcoal

                                                        "Bílý Oleandr", uhel, tužka

Tak se opět pomalu dostávám do tvůrčí „rutiny“, což znamená, že se snažím pravidelně kreslit...Dnešní kresba je interpretace mé fotografie, kterou jsem (jak jinak) udělala v botanické zahradě. Je to květ Oleandru,  a když jsem ho začala kreslit, vyvstala mi v hlavě vzpomínka na film Bílý oleandr s Michelle Pfeifferovou, který jsem viděla už dvakrát – tak mě zaujal. Je to film o matce umělkyni, která je uvězněna za vraždu milence a především o její dceři, která putuje po různých pěstounských rodinách a hledá samu sebe a také vztah ke své matce. Není to žádný lehký film a asi není pro každého, ale ono ani život nefilmový není lehký....Každopádně teď - když jsem si vzpomněla, díky mé kresbě, na film - se v brzké době chystám přečíst knižní předlohu od Janet Fitch, protože kniha je přece jen vždycky lepší...Potud mé inspirující myšlenky...Co se týče techniky uhel, tužka, která je velmi svébytná a není tak jednoduchá, jak by si člověk přál :) – tato technika mě baví, protože jak už jsem určitě napsala  v minulých příspěvcích, musím se soustředit na valéry, na světlo a stíny a barva je tentokrát mimo hlavní roli...Dokonce jsem při této kresbě objevila už objevené a to užití plastické gumy. Plastická guma – výborná pomůcka, dají se s ní vyloženě „malovat“ intenzivní světlé plochy, protože si ji natvarujete do potřebného tvaru, dají se s ní „vybělit“ i jemné línie. Dodnes nevím, jak jsem mohla na tohoto pomocníka zapomenout při předešlých kresbách uhlem a tužkou a nečinně mi poléhával na pracovním stole – je mi to záhadou – proto to „objevení už objeveného“...Ale to se stává, jak se říká „učený z nebe nespadl“ anebo jestli chcete, tak „ars longa vita brevis“ = umění (učení) je věčné – život krátký...:)

Botanická zahrada – Poslední část

                                                  Tropický a citrusový skleník

                                       http://mfrohlichova.rajce.idnes.cz/Macro/

  

Dnes tedy avízovaný poslední díl fotek z botanické zahrady – tentokrát z tropického a citrusového skleníku....

Všeobecně je léto, dovolená a prázdniny spojené s novými místy a zážitky...

I když jsem necestovala nikam daleko, i pro mě byl celý srpen takovým měsícem čerpání inspirace z návštěvy nových míst, ze setkávání s novými lidmi, posloucháním nové hudby atd., takže se tento měsíc na mém blogu objevuje více fotografií než kreseb a maleb..

K tvorbě nutně patří získávání inspirace, aby měl člověk z čeho čerpat náměty či myšlenky, ale pak to znamená, že je méně času na samotnou tvorbu.. K tvoření se člověk musí ponořit do sebe, dopřát si nutný klid k tomu, aby se mohl koncentrovat – a toto bych si teď opět chtěla dopřát. Více času trávit malováním u  stolu či  stojanu než „běháním za Múzami“:-)....

Poslední měsíc jsem také dost probírala své dosavadní kresby a malby a vybírala jsem a plánovala, které zarámuji a pověsím v ateliéru, a které nabídnu k prodeji na podzim. Mám taky v plánu udělat takovou mini virtuální výstavu svých obrázků na svých stránkách...

Tak doufám, že se vše zdaří a Múzy budou stát při mě :-D...

Botanická zahrada – Part III. Rozárium

fotografie ke shlédnutí na: http://mfrohlichova.rajce.idnes.cz/Rozarium_Botanicka_zahrada_Olomouc/

Dnešní koláž je výběr toho nejlepšího, co jsem nafotila v rozáriu botanické zahrady v Olomouci. Bylo to náročné focení v plném slunci v pravé poledne, ale stálo to za to.

Sice jsem neobešla celé rozárium, ale jen jednu část, přesto oči přecházely od té růžové krásy a ta vůně v tom horku byla tedy velmi intenzivní až omamující...A cvičení v makro fotografii - tak to bylo taky velmi intenzivní. Samozřejmě zatím fotím „jenom“ základním objektivem na režim makro, netroufám si zatím na manuální režim, protože mi to všechno strašně trvá :-D a už tak myslím, stálo mou rodinu velkou trpělivost, vydržet mé několikahodinové focení. Tyhlety  fotografické hračičky si nechám na obyčejnou příležitost, kdy chodím po kytkách sama a budu hold zkoušet a trénovat, aby výsledky byly čím dál lepší. I když musím jednoznačně říct, že  změnou aparátu jsem se posunula ve svém makro snažení o „pár“ levelů zase výš (nikoliv pouze o jeden :), takže si teď chvíli můžu spát na vavřínech spokojenosti anebo nejlépe na plátcích z růží :-D.....

Takže potud má foto tvorba. Víkend na krku, je třeba zase něco namalovat...

P.S.: Poslední díl seriálu o botanické zahradě bude příště z tropického a citrusového skleníku...

                                                Krásný víkend všem vyznavačům krásy :-D

Sunshine in a Vase

                                                    "Sluneční svit ve váze"

Dnes po nějaké té době opět zátiší. Nedávno jsem psala o slunečnicích, o van Goghovi, který má na ně „patent“ a o tom, že bych ráda v malbě slunečnic pokračovala. Tak zde jsou další rozzářená sluníčka tentokrát ve váze. Zatím se stále držím své tendence kombinovat žluť slunečnic s modro-fialovým pozadím. Když pominu onu asociaci žluté slunce – modré nebe, bude to možná i tím, že tyto  barvy spolu harmonují a vytvářejí jedinečný kontrast a na barevném kruhu spolu tvoří dvojici primární (žlutá) a doplňková (modrofialová)....Žádná jiná barevná kombinace nevytvoří tento jasný kontrast.

Samozřejmě ne všichni malují rádi kontrastně a spíše používají barvy tlumené, anebo chtějí mít obraz v paletě teplých barev, kdy sluníčka už tak jasně nezáří, ale celý obraz je proteplený barvami....Možná zkusím i tuto variantu, protože dokud to člověk nevyzkouší na vlastní kůži

(tedy v tomto případě na papír :), tak nepochopí přesně, proč jsou zákony barev takové jaké jsou a jak docílit barvami v obraze určitou emoci...Nicméně všechny zákony pocházejí ze sledování přírody, takže pokud má člověk v přírodě oči otevřené, vidí, že vše do sebe zapadá...

                           ...barvy, které leží naproti sobě jsou ideálními partnery :-D

Sparky

                                                  "Sparky", watercolor, pastel

Dnešní obraz je narozeninový dárek, o kterém už jsem se zde několikrát v průběhu práce zmiňovala, ale až o víkendu jsem obraz dokončila, zarámovala a odevzdala oslavenci. Musím říct, že mě velmi potěšilo, že se líbil a že to bylo pěkné překvapení pro obdarovaného, který ani netušil, že jsme si potají vyfotili jeho miláčka Sparkyho a pak jsem ho vymalovala.

Zvířecí miláčci se jaksi stávají členy rodin, takže i jejich portrét jistě může potěšit stejně jako portrét milované osoby. Z mého blogu víte, že nejvíce ze zvířat kreslím své kočičí mazlíky a pak nějaké to zvíře spíše nárazově, takže malovat pejska bylo zase něco jiného. Především srst tohoto drsnosrstého teriéra zajímavě barevně melírovaná byla docela slušný malířský oříšek.

Musím říct, že pastely jsou na zvířecí srst velmi vhodné médium, protože dovolují malovat světlou přes tmavou. Obraz má samozřejmě akvarelovou podmalbu, aby podtrhl živost pastelu a poslední vrstvu už většinou nefixuji právě proto, že už malují pouze světlé detaily a kdybych je zafixovala opět by mi ztmavli. Po fixaci pastel prostě všeobecně tmavne a je třeba se s tím naučit pracovat. Každé médium má svoje pro a proti, samozřejmě křehkost je nevýhodou pastelu, proto je vhodné je rámovat do pasparty, aby se přímo nedotýkal skla rámu..

..a zde Sparky zabalen v dárkovém balení před opuštěním ateliéru :)

Summer Bouquet, revisited

"Letní kytice- II. verze"

                                                    watercolor and pastel, A4    

Když jsem si včera sedala ke svému „malovacímu“ stolu měla jsem v hlavě několik námětů, které bych mohla začít kreslit, ale nakonec jsem změnila plány, protože jsem začala vybírat obrázky, které si vyslouží právo na zarámování a narazila jsem na tuto letní kytici malovanou pouze akvarelem. Když jsem se na ni podívala řekla jsem si, že i ona je vhodný adept do rámečku, ale nějak tomu něco chybí – v hlavě mi zněla věta od mé mladší dcery, která když viděla tento obrázek prohlásila: „ten vypadá, jako bych ho dělala já“ – naprosto jsem rozuměla tomu, jak to myslí :-). Všimla si, že obrázek je malovaný trochu jinak, než většinou maluji a to, že není tak plastický jako vždy. V akvarelové podobě jsem moc nepropracovávala detaily a stíny, které plastičnost propůjčují i ve dvourozměrné rovině. A tak jsem si řekla, ačkoliv se mi líbila ta zdánlivá jednoduchost až naivita obrázku, že tomu ještě nějakou tu další vrstvu přidám. Nakonec ty vrstvy byly tři :). Samozřejmě pastelem. Když se pastel zafixuje akvarelová podmalba stejně prosvítá, takže svým způsobem je akvarelová malba zachována a pastelem ještě povýšena. Kladla jsem důraz především na kopretiny, které jsem chtěla plastické a ostré a ostatní kvítí bylo pouze naznačeno barvou. Líbil se mi kontrast mezi konkrétnem a abstraktnem. Každopádně kdybych toho chtěla dosáhnout cíleně asi by mi to tak nevyšlo...:)                                    
                                                         

Fotky z kaktusového skleníku

Dnešní koláž fotografií je opět z Botanické zahrady v Olomouci, tentokrát z kaktusového skleníku. Všechny fotky si opět můžete prohlídnout na http://mfrohlichova.rajce.idnes.cz/Macro/

Ještě nikdy jsem při návštěvě kaktusových skleníků v různých botanických zahradách neměla štěstí na kvetoucí kaktusy. Tentokrát jsem byla jako u vytržení, protože téměř všechny kaktusy nádherně kvetly. Ve skleníku bylo velmi horkých 40 stupňů, ale ani to mě neodradilo, abych si všechnu tu pichlavou kvetoucí nádheru nafotila – můj foťák se potil se mnou :).....

Jinak sladké dovolenkové „nicnedělání“ skončilo a nastal pro mě opět pracovní režim, takže návštěvy ateliéru budou opět méně častější – což znamená, že se budu ve volném čase věnovat pouze malým studiím  doma...

Pink Dahlia - studie

                                                       "Pink Dahlia"
                                             watercolor and pastel study

Dnešní obrázek Růžové Jiřiny :) je studie v pastelu a akvarelu, kterou bych chtěla nakreslit ve velkém formátu a pokračovat tak v sérii Macro flowers. Barevná studie vždy ukáže, jestli objekt bude na papíře fungovat tak, jak si představujeme či nebude. Po čase jsem si zvykla tyto studie dělat, a musím říct, že to není zbytečná práce. Člověk si ujasní barevnou paletu, formát, výřez a pak už jde najisto a nestane se, že uprostřed velkoformátového obrazu člověk zjistí, že něco nefunguje. No a také má člověk aspoň malou verzi obrázku pro sebe....Tato Jiřinka není z úlovku v botanické zahradě, ale roste na zahradě mé kamarádky. Když k ní dvakrát do roka přijedu, musíme obejít celou zahradu, pokochat se všemi výpěstky a samozřejmě všechno si musím nafotit :)...Některé fotografie nejsou z fotografického hlediska povedené, tam je něco neostré, tmavé atd, ale i tyto "nepovedené" fotky se dají velmi dobře použít při malování - od toho je tady malíř interpret, který fotku interpretuje po svém - nedokonalosti odstraní a přidá si, co se mu hodí....A tak si vytváří svůj svébytný svět....

Á propos, má série MacroFlowers

 - zarámovala jsem a pověsila tři z velkoformátových obrazů 50x50 cm v ateliéru a doufám, že k nim brzy přibudou další kousky, které zatím odpočívají nezarámované ve složce a čekají na svou slávu :-)

Botanická zahrada - palmový skleník

 

                                       http://mfrohlichova.rajce.idnes.cz/Macro

Dnešní příspěvek je taková malá ochutnávka z fotek, které jsem udělala minulý týden v botanické zahradě v Olomouci. Chvíli mi trvalo, než jsem prošla všech 300 (!!) fotek a vybrala ty nej nej. Vzhledem k rozsáhlým sbírkám v botanické zahradě jsem rozdělila fotky do několika skupin podle expozice - navštívili jsme čtyři sbírkové skleníky a botanickou zahradu a rozárium. Byla jsem mezi všemi těmi krásnými exotickými rostlinami  jako v ráji a samozřejmě s novým foťákem jsem fotila jako o život. Samozřejmě členové mé rodiny se mnou museli mít svatou trpělivost :), ale na to byli připraveni předem...to, co můj partner měl "proběhnuté" za dvě minuty, já fotila dvě hodiny...
Focení to bylo opravdu náročné, protože bylo, co fotit. Každopádně z úlovků budu žít ještě velmi dlouho a doufám, že mi taková spousta macro materiálů bude i velkou inspirací k malování a doplním svou sérii obrazů Macro flowers o nové přírůstky....Každou fotografii z dnešní koláže si můžete prohlídnout na výše uvedených stránkách, kde ukládám své fotky.
Přeji Vám tolik potěšení při prohlížení květinové krásy, kolik jsem ji dostala já při jejím focení :-)

SUNflower - Slunečnice

Dnešní obrázek je slunečný letní pozdrav všem - jelikož má tato květina v názvu slunce, myslím, že je dnes více než na místě....Nedávno jsem si koupila několik slunečnic a opět jsem nafotila sérii zátiší se slunečnicemi a nějaké to makro slunečnice. Mám ráda kontrast mezi žlutou slunečnicí a modrofialovým pozadím - není to nic objevného, ale líbí se mi právě proto, že mi tolik připomíná slunce a letní oblohu a člověk může později, když už si sluníčka tolik neužijeme, načerpat trochu té sluneční záře z obrázku.....Nedá se nevzpomenout na slavné van Goghovy Slunečnice, ze kterých sálalo intenzivní slunce z Francie a právě van Gogh proslavil tyto květiny i tím, že je komponoval do neokoukaných pozic a používal i zajímavé barvy pozadí či vázy. Většinou do té doby byly slunečnice znázorňovány s hnědým pozadím, ale Vincent se barev každopádně nebál a tím inspiroval samozřejmě nejednoho z nás, kdo do slunečnic fušujeme :-)...Určitě se tedy k tématu slunečnic budu vracet a zkoušet různé kombinace barev a vzpomenu přitom na Vincenta :)...

BEST OF 2011 - 2012

                                        © My pastel paintings by Marcela Fröhlichová

Dnešní den mě přiměl lehce bilancovat :), protože je to dnes už rok, kdy jsem začala publikovat svoje obrázky a také komentáře na internetu na stránkách http://www.mojepastely.estranky.cz/fotoalbum/.
Právě 4.8. 2011 to vše začalo, za ten rok se toho událo hodně, některé věci bych i ráda zapomněla
(jako vážnou nemoc, která mě zaměstnala na třičtvrtě roku), ale nadruhou stranu jsem také spoustu hezkých věcí objevila, namalovala 105 obrázků, obrazů a skic dohromady, ledacos se naučila nejen v malování, ale i v životě a doufám, že se i nadále bude moje tvorba vyvíjet k lepšímu :-) a život bude touto tvorbou obohacený - a to nejen můj...
A přestože je tento blog o nějaký měsíc mladší než mojepastely na estránkách, takže jeho narozeniny teprve příjdou, myslím, že si můžu dovolit otočit se za minulým rokem už teď.....:-)
Proto jsem pro dnešní den vytvořila tuto koláž - takové mé best of 2011-2012....

Ale minulost už minula a nelze ji změnit a budoucnost teprve příjde a nevíme, co nás čeká, takže není nutné plánovat příliš dopředu....důležité je žít přítomností a užívat si každou chvilku i sebeobyčejnější....
Nastíním jen malinko, co mě čeká v mém tvoření v nejbližších dnech. Konečně jsem se dostala do botanické zahrady v Olomouci, odkud jsem si přivezla tři sta fotek, především makro, takže mě čeká probrat se fotkami, vybrat nejlepší a určitě nějaké budu i publikovat zde a především na stránkách rajce.net. Až se zvednu od počítače a psaní, půjdu dopracovat jeden květinový obrázek, pak budu v příštích dnech pracovat v ateliéru na zmíněné zakázce a budu přemýšlet nad dalšími motivy k malování a k tomu všemu se budu těšit na psaní blogu a na všechny komentáře a zpětné vazby od Vás, kteří můj blog čtete a líbí se Vám moje pastely.... Krásný letní den Vám všem!!!!!!!

Portrét dívky

                                                     "Portrait of a Girl"
                                                    charcoal and pencil

Přestože mám tento týden dovolenou, k blogování jsem se dostala až dnes. Mám pocit, že dovolená je snad ještě hektičtější než běžný rutinní den. Všichni jsou doma  a  snažíme se stihnout všechny volnočasové aktivity, výlety, jízdu na kole atd. - prostě vše, na co při běžném pracovním dnu není čas...Nicméně jsem nezahálela ani v ateliéru a rozpracovala jsem hned tři věci najednou, jedna z nich je speciální narozeninová zakázka, další věc - mé oblíbené květiny a třetí věc představuji dnes zde.
Už jsem jednou předesílala, že bych chtěla opět zkusit namalovat portrét. Portrét je jeden z námětů, který moc často nepěstuji, spíše vyjímečně. A vždycky když chci malovat portrét, tak je zatím myšlenka, kterou bych chtěla zrovna portrétem vyjádřit - vzhledem k tomu, jak dokáže být lidská tvář výmluvná....i beze slov. Malování portrétu je pro mě intimní záležitostí a proto nemaluji kdekoho a pro kdekoho. Obdivuji zdatné řemeslníky - kreslíře, kteří jsou schopni se živit kreslením portrétů na zakázku - malovat kohokoliv. Tohle já nedokážu...Vždycky velmi zvažuji žádost o namalování portrétu a většinou musí jít o něco vyjímečného. Samozřejmě mě velmi těší, když potom portrét visí někde v interiéru a dělá dotyčnému radost, ale méně je pro mě v tomto případě více. Jak jsem napsala jde o intimní záležitost a tak jako nechceme zažívat intimní chvilky s kdekým, tak ani já ne při portrétování :). Při malování portrétu jsem totiž portrétovanému tak nablízku, jak to jinak není možné - zkoumám co má vepsáno ve tváři a snažím se to vystihnout co nejlépe. Každá vráska, kterou způsobí smích či smutek nebo pláč, tvar rtů a úsměv, pohled očí, každý stín je důležitý pro vytvoření věrného obrazu portrétovaného - nic nesmí chybět ani přebývat, protože v tu chvíli už to je někdo jiný. A čím je oko cvičenější tím rozezná ty jemné nuance, které se dají přečíst ve tváři člověka a prozrazují mnoho...Když mě zaujme nějaká tvář, tak se velmi snažím být diskrétní a moc necivět :-),
ale někdy se nemohu vynadívat a čtu si ve tváři a přemýšlím o tom, jaký ten člověk je..
Dnešním portrét je o tom, jak úžasné je sledovat, jak se dítě mění v dívku a dívka se pomalu mění v ženu....Je to velký zázrak a já jsem ráda, že můžu být přitom, protože mám dvě krásné dcery...Člověk sleduje, jak se mu mění před očima, jak se v očích dívky začíná ztrácet nevědomý pohled a je nahrazen poznáním, ale i přes to poznání stále můžeme číst o nevinnosti...spontánnosti a radosti ze života.. Téměř se to nedá vyslovit slovy, jak je to křehké.... a proto nejspíš maluju :-D....