Abstrakce - hra s barvami

                         

Abstraktní malba je něco, co jsem vždycky chtěla zkusit. Dnešní obrázek je moje první abstrakce pastelem, je malého formátu pouze A4 - taková zkouška :). Další abstrakce už bych chtěla malovat ve větším formátu.. Inspirovala mě k němu fotografie Babočky paví oko v atlase motýlů, který si ráda prohlížím, - fascinovalo mě, jak příroda dokáže krásně namíchat barvy na křídlech tohoto tvorečka, a tak jsem si řekla, že bych to ráda zkusila převést do abstrakce.
Abstrakce je pro mě čistá hra s barvou, kdy se nemusím soustředit na formu či línie, porovnávat s realitou atd. Je to naprosto volná tvorba a myslím, že v mém malování bude mít stálé místo, i když budu nadále kreslit i konkrétní věci. Abstrakce je pro mě jako hudba, a protože nehraju na žádný hudební nástroj ani nezpívám :), mým nástrojem jsou barvy, které mají také své vibrace stejně jako tóny. Hudba je pro mě naprostá abstrakce ještě k tomu neuchopitelná a neviditelná, i když vím, že i v ní existují určité (až matematické) zákonitosti.
 Myslím, že k tomu zrealizovat svůj nápad o abstrakci mě dovedla také četba mistra abstrakce Wasila Kandinského, takže dnešní úryvek bude opět z jeho pojednání:

"Čím svobodněji se abstraktní složka formy může uplatnit, tím jasnější a přirozenější (primitivnější) je také její vnitřní znění. Prokáže-li se, že v určité kompozici jsou figurální formy více či méně zbytečné, je lépe se jim vyhnou a nahradit je formami ryze abstraktními nebo alespoň silně abstrahovanými. Nejvyšší autoritou a soudcem, rozhodujícím o kroku směrem k abstrakci však musí být cit. Čím častěji se umělec uchýlí k abstraktním nebo abstrahovaným formám tím důvěrněji se s touto říší samozřejmě sžije a tím hlouběji do ní pronikne. A společně s ním i divák, který tak získává nové zkušenosti s abstraktním jazykem, aby jej nakonec rovněž ovládl.
Musíme si však položit otázku: nebylo by snad lepší se předmětnosti zcela vzdát a věnovat se raději objevování ryzí abstrakce? Takto položená otázka má jistě své oprávnění, a uvědomíme-li si způsob, jímž  obě formální složky (předmětná a abstraktní) spolu souznějí a kontrastují najdeme na ni zároveň odpověď. Stejně jako každé vyřčené slovo (strom, obloha, člověk) také každý předmět vyvolá příslušnou vibraci. Připravit se o ni by znamenalo ochudit výrazové prostředky, jež máme k dispozici."