Abstrakce č. 2

    
Takže jsem už dokončila rozpracovanou abstrakci č. 2. Je malovaná opět pastelem,
na formátu 40x50. Je opět pestrá, použila jsem jasné barvy, které jsem přes sebe vrstvila ve svislých nebo vodorovných tazích a sledovala jaké další barvy vznikají jejich překrýváním. Je přece jenom více geometrická než předchozí, která byla více nahodilá.
Abstrakce sama o sobě má tolik možností, kolik jich jen člověk dokáže vymyslet, takže určitě nezůstanu jen u toho způsobu malby, ale zkusím všechno možné. Příště mám v plánu paletu barev omezit a pracovat pouze s několika barvami, ale jakým způsobem, to je ještě nevím, to mi doufám, napoví až ten čistý papír, který si nachystám na stojan. Při tomto druhu malby se nechávám naprosto volně unášet intuicí či citem.... Nicméně, předtím než nakouknu do dalšího abstraktna, budu pracovat na své rozpracované krajině a nadále skicovat - to je plán :).
A dnes opět citátek k zamyšlení z knihy Michaela Cunninghama Za soumraku, přiznám se, že kniha až tak nesplnila má očekávání, asi jsem čekala příliš :) - ale děj se odehrával v uměleckých kruzích, takže tak trochu jsem si na své přišla, a panu spisovateli nemohu upřít schopnost sugestivě, ale vůbec ne nudně popisovat atmosféru New Yorku...
 "...co člověk hledá v umění - záchranu před osamělostí a subjektivitou, pocit sounáležitosti v historii a v širším světě, lidskou záhadu, zároveň osvětlenou a prohloubenou: Giottovými vyhnanými Adamem a Evou, Rembrantovými posledními autoportréty, fotografiemi Walker Evanse z Hale County. Umění minulosti se nám pokoušelo poskytnout něco podobného - pohled do hlubin jiného člověka."

A trochu květnaté atmosféry .)....úlovky z víkendu..