Poslední sníh na polích

                                                                 

                                                    „Last snow on the fields“

                                    pastel with watercolor underpainting, 40x50 cm

 

Zde je můj další obraz krajiny s názvem Poslední sníh na polích, ve formátu 40x50, na kterém jsem s přestávkami pracovala minulý týden – úkol splněn :). Na tomto obraze jsem použila jako podmalbu akvarel. Dočetla jsem se, že hodně malířů používající pastel, používá podmalbu akvarelem i olejem, a jak jsem se sama přesvědčila, je pravda to, že pastely jsou potom mnohem sytější. Zatím jsem s touto podmalbou malovala po třetí a stále se to učím. Ze začátku jsem se s tím trochu prala, protože jsem použila tenčí papír než akvarelový, takže se při namáčení samozřejmě kroutil. A samozřejmě pastel se chová jinak na podmalbě než bez ní, takže jsem si na to musela zvyknout a chvíli jsem si říkala, jestli jsem neudělala chybu....ale člověk se nesmí nechat odradit prvními potížemi :). Ještě musím hodně doladit technickou stránku podmalby a přípravy papíru. Hned jsem začala studovat v knihách o akvarelu, a dočetla se o fintě, která se používá při přípravě papíru na akvarel, který je nižší gramáže, (jako ten můj) – takže hned příště vyzkouším a poreferuju.. Samozřejmě další věcí je použití barev akvarelu – jaké použít, kolik použít...atd.

Potud technická stránka věci:). Jinak foto, které mě inspirovalo k této krajině, vzniklo už hodně dávno, ještě když jsem bydlela u Dobříše ve Středních Čechách. Líbil se mi kontrast mezi posledním sněhem na poli a suchou trávou..chtěla jsem vyjádřit ten pocit, kdy už člověk čeká na jaro a poslední sníh brzy roztaje...Teď je sice venku úplné letní počasí a všechno se krásně zelená, ale i k tomu se časem dostanu ve svých malbách.

Takže toto je ode mě opravdu poslední sníh, příští až v zimě :)

Skica květů pro srovnání

Píšu tento příspěvek ve volné chvíli, kdy mi zasychá fixativ na mé krajině. Pomalu už finišuju, dodělám nějaké detaily, nechám obraz "uležet" do zítra, kdy oko možná najde něco k doladění a pak už budu moct opět přispět s novým obrazem. Takže dnes pouze skica květů - druhá verze. Vzhledem k tomu, že minule jsem použila možná i nevhodnou barvu papíru,ale zcela jistě jsem nepropracovala pozadí - květy jsou nevýrazné a utápí se na příliš světlém pozadí. Na dnešní skice se to snažím napravit a udělat si tak srovnání, a poučení pro příště :), Pozadí jsem nakreslila mnohem více kontrastní, aby vynikl květ i jeho plastičnost....
Tentokrát jsem sice opět použila Canson, ale neutrálně šedý a pozadí jsem volila modré s žlutou a fialovou. Tentokrát už obrázek vypadá lépe, posuďte sami:

Nový obrázek.....

....ten předešlý

Skicy v květu

Vzhledem k tomu, že v mém ateliéru mám ve vázách plno kvetoucích větviček není možné malovat něco jiného, dokonce i krajina na stojanu musí počkat, než si nakreslím dostatečné množství skic - dřív než mi tato křehká kvetoucí krása uvadne....Samozřejmě ji zachytávám i fotoaparátem, abych si zachovala tuto krásu jako motivy pro další dny....Dnešní skicy jsou vlastně takovými studiemi, použila jsem různé barvy papíru Canson, většinou menší odřezky, které si schovávám pro tyto příležitosti a zkouším jak tyto tónované papíry ovlivní kresbu. Myslím, že je dobré brát všechny svoje obrázky jako studium, ve chvíli kdy se člověk začne stresovat, že každý obrázek není mistrovský kousek je na nejlepší cestě s tím praštit...:). Každou kresbou nebo obrazem se člověk něco naučí o barvách, liniích a o sobě. Dnešní kresby jsou pastelkami, takže větší důraz je na líniích a hlavně šrafách. Květy na světlém papíru – nevím, jestli to je dostatečně poznat, je to světle zelený Canson – nevynikají tak, jak by měli, protože samy jsou světlé, takže příště použiju buď jiný tón papíru nebo jiné pozadí..Zatímco na tmavě modrém podkladě světlé květy září intenzivně, přece jen převládá tmavější tón obrázku. Takže příští kresby zkusím pojmout zase jinak..je to neustále učení se a objevování, které vám nemůže zprostředkovat sebelepší příručka o malování. Nedávno jsem někde četla velmi pěkný anglický citát – přeloženo volně do češtiny: „Když se podíváte do minulosti dobrého malíře, najdete kilometry pomalovaného plátna“. Jj, svatá pravda :).

Abstrakce č. 2

    
Takže jsem už dokončila rozpracovanou abstrakci č. 2. Je malovaná opět pastelem,
na formátu 40x50. Je opět pestrá, použila jsem jasné barvy, které jsem přes sebe vrstvila ve svislých nebo vodorovných tazích a sledovala jaké další barvy vznikají jejich překrýváním. Je přece jenom více geometrická než předchozí, která byla více nahodilá.
Abstrakce sama o sobě má tolik možností, kolik jich jen člověk dokáže vymyslet, takže určitě nezůstanu jen u toho způsobu malby, ale zkusím všechno možné. Příště mám v plánu paletu barev omezit a pracovat pouze s několika barvami, ale jakým způsobem, to je ještě nevím, to mi doufám, napoví až ten čistý papír, který si nachystám na stojan. Při tomto druhu malby se nechávám naprosto volně unášet intuicí či citem.... Nicméně, předtím než nakouknu do dalšího abstraktna, budu pracovat na své rozpracované krajině a nadále skicovat - to je plán :).
A dnes opět citátek k zamyšlení z knihy Michaela Cunninghama Za soumraku, přiznám se, že kniha až tak nesplnila má očekávání, asi jsem čekala příliš :) - ale děj se odehrával v uměleckých kruzích, takže tak trochu jsem si na své přišla, a panu spisovateli nemohu upřít schopnost sugestivě, ale vůbec ne nudně popisovat atmosféru New Yorku...
 "...co člověk hledá v umění - záchranu před osamělostí a subjektivitou, pocit sounáležitosti v historii a v širším světě, lidskou záhadu, zároveň osvětlenou a prohloubenou: Giottovými vyhnanými Adamem a Evou, Rembrantovými posledními autoportréty, fotografiemi Walker Evanse z Hale County. Umění minulosti se nám pokoušelo poskytnout něco podobného - pohled do hlubin jiného člověka."

A trochu květnaté atmosféry .)....úlovky z víkendu..

Vlčí mák skica

Dnešní pastel je z mého nového skicáku A4. Co jsem si předsevzala, že budu častěji skicovat, množství spotřebovaných skicáků se zvýšilo :). Jsem teď ráda, že jsem se rozhodla používat běžný kreslící karton a ne Canson. Taky díky mým novým soft pastelům jsou teď barvy  na obrázcích sytější a jasnější, a samozřejmě v neposlední řadě umění nafotit obrázek zdokonaluji také. Mimo mé malé skicy, mám také na stojanu doma rozkreslený obraz zimní krajiny, do kterého se brzy pustím barvami. A aby toho nebylo málo, tak jsem dnes v ateliéru začala novou abstrakci. Vypadá to, že skáču od obrazu k obrazu, ale není to tak, všechno se děje postupně v čase - každý den něco, a v prostoru - ve kterém se zrovna nacházím...Zjistila jsem, že pracovat jenom na jedné věci není tak úplně ono, člověk je tak zaujatý jen jedním námětem, že už pak "nevidí, pro oči", je dobré odpoutat pozornost i někam jinam - zvlášť, když se tak trochu nemůže hnout z místa, často pak se uvolní prostor pro nějaký nápad nebo jiný pohled na věc. Navíc bych se malování chtěla věnovat opravdu systematicky, a nejenom pouze podle nálady..Vždycky si stanovím nějaké náměty nebo úkoly na týden, a na těch se snažím pracovat a také je dokončit, a to i tehdy, když se mi nechce - jenom tak přicházejí nějaké výsledky. Mimo jiné jsem teď začala fotit různá zátiší, která bych chtěla postupně namalovat, jsou to zatím jen studie předmětů a vztahů mezi nimi. A už pro mě není žádné překvapení, že z desíti fotek vyjdou nakonec jen dvě, které vyjadřují harmonií vztahů. Jakkoliv se to zdá z venčí, není jednoduché poskládat nádobí nebo předměty tak, aby působily harmonicky, jednou jsou vzdálené od sebe moc, jednou jsou natěsnané, jednou je to moc fádní.....Každopádně je stále, co objevovat, a to mě na tom vlastně baví. V tomto procesu není možné převzít nebo okopírovat něco od někoho jiného anebo jde to, ale není zatím ta vlastní zkušenost, je to pouze prázdné kopírování, proto si lámu hlavu, míchám barvy a snažím se dojít ke svému vlastnímu stylu...

Abstrakce - hra s barvami

                         

Abstraktní malba je něco, co jsem vždycky chtěla zkusit. Dnešní obrázek je moje první abstrakce pastelem, je malého formátu pouze A4 - taková zkouška :). Další abstrakce už bych chtěla malovat ve větším formátu.. Inspirovala mě k němu fotografie Babočky paví oko v atlase motýlů, který si ráda prohlížím, - fascinovalo mě, jak příroda dokáže krásně namíchat barvy na křídlech tohoto tvorečka, a tak jsem si řekla, že bych to ráda zkusila převést do abstrakce.
Abstrakce je pro mě čistá hra s barvou, kdy se nemusím soustředit na formu či línie, porovnávat s realitou atd. Je to naprosto volná tvorba a myslím, že v mém malování bude mít stálé místo, i když budu nadále kreslit i konkrétní věci. Abstrakce je pro mě jako hudba, a protože nehraju na žádný hudební nástroj ani nezpívám :), mým nástrojem jsou barvy, které mají také své vibrace stejně jako tóny. Hudba je pro mě naprostá abstrakce ještě k tomu neuchopitelná a neviditelná, i když vím, že i v ní existují určité (až matematické) zákonitosti.
 Myslím, že k tomu zrealizovat svůj nápad o abstrakci mě dovedla také četba mistra abstrakce Wasila Kandinského, takže dnešní úryvek bude opět z jeho pojednání:

"Čím svobodněji se abstraktní složka formy může uplatnit, tím jasnější a přirozenější (primitivnější) je také její vnitřní znění. Prokáže-li se, že v určité kompozici jsou figurální formy více či méně zbytečné, je lépe se jim vyhnou a nahradit je formami ryze abstraktními nebo alespoň silně abstrahovanými. Nejvyšší autoritou a soudcem, rozhodujícím o kroku směrem k abstrakci však musí být cit. Čím častěji se umělec uchýlí k abstraktním nebo abstrahovaným formám tím důvěrněji se s touto říší samozřejmě sžije a tím hlouběji do ní pronikne. A společně s ním i divák, který tak získává nové zkušenosti s abstraktním jazykem, aby jej nakonec rovněž ovládl.
Musíme si však položit otázku: nebylo by snad lepší se předmětnosti zcela vzdát a věnovat se raději objevování ryzí abstrakce? Takto položená otázka má jistě své oprávnění, a uvědomíme-li si způsob, jímž  obě formální složky (předmětná a abstraktní) spolu souznějí a kontrastují najdeme na ni zároveň odpověď. Stejně jako každé vyřčené slovo (strom, obloha, člověk) také každý předmět vyvolá příslušnou vibraci. Připravit se o ni by znamenalo ochudit výrazové prostředky, jež máme k dispozici."

Studie krajin

Dnešní obrázky z mého skicáku jsou studie dvou různých krajin. Už chvíli jsem chtěla namalovat nějakou krajinu, ale pořád jsem se nemohla odhodlat, nakonec jsem si sedla a "z fleku" udělala tyhle celkem rychlé studie. Musím říct, že jsem překvapila sebe samu :). Někdy člověk hledá téma, přemýšlí ze všech stran a pak nakonec zcela spontánně něco vytvoří. Chtěla bych teď tyto krajiny převést do obrazu, použít hodně syté barvy. Taky jsem se rozhodla nemalovat na papír Canson, ale na obyčejný kreslící výkres - nemá strukturu jako má Canson, na kterém se právě díky té struktuře pastel lépe uchytává, ale nějak cítím, že to není vončo a chci zkusit něco jiného. Při dalším nákupu v prodejně výtvarných potřeb se chci podívat po jiných druzích papíru, co je vůbec na trhu..

"Malířství je němou poezií a poezie je slepým malířstvím, a jedno i druhé napodobuje přírodu..."
Leonardo da Vinci

Skica sléz lesní a nové pastely (!)

Dnes obrázek ze skicáku - polní kvítí :) sléz lesní. Na této skice jsem si vyzkoušela moje nové pastely...už chvíli jsem si chtěla pořídit novou sadu pastelů, abych doplnila paletu. Většinou si dokupuju pastely po kusech těch barev, které mi dojdou,ale teď už to chtělo větší nákup jsou to "Kohinoorky" extra soft - zatím mi tato značka stačí, i když na trhu samozřejmě jsou k mání i mnohem dražší značky např. Rembrandt...Tyhle soft jsou mnohem měkčí než mé původní, a tak se s nimi velice lehce maluje. Mám z nich velkou radost jak o vánocích :) a včera jsem místo skicování jen třídila pastely a "oloupávala" ochranný obal z jednotlivých pastelů. Moje modrá Eliša přišla mým pastelům doslova na chuť, protože ji dlouhé proužky papírků s pastelovým práškem velice zaujaly a neustále mi je kradla z koše a musela jsem ji krotit, aby je nepojídala - je to vyjímečně umělecky založená kočka, která mi v mém pracovním koutku kdykoliv asistuje, a když nedohlíží na tvorbu, tak spokojeně spí. Koupí nových pastelů konečně dosáhnu toho, že budu mít stejnou paletu jak doma, tak v ateliéru a nebudu muset přenášet neustále pastely sem a tam, jako kočka koťata :-D.

Dnes se chci mimo jiné podělit o moudra Wasila Kandinského z jeho Knihy O duchovnosti v umění:

"V otázkách umění teorie nikdy o praxi nerozhodovala, ale právě naopak. Hlavně v počáteční fázi závisí vše na citu. Správné řešení nalezneme většinou citem. Základní kompozici je sice možné zkonstruovat pomocí teorie, ale vždy pak ještě zbyde ono navíc, v čem je obsažena skutečná duše tvůrčího činu (a taky její podstata), a to nelze teoreticky vymyslet ani zkonstruovat. Umění působí na city, a jeho působnost je proto na citech také založena. Byť bychom dosáhli sebedokonalejších proporcí a odměřovali a vyvažovali sebepřesněji, nikdy nedosáhneme správného řešení pouhým intelektuálním kalkulem nebo deduktivní úvahou. Dokonalé proporce totiž vypočítat nelze a dokonalá vyváženost prostě nikde ve světě neexistuje. Jednoduše proto, že neexistují někde vně umělce, mimo něj, ale jsou jeho součástí. Můžeme jí říkat například smysl pro míru nebo umělecký instinkt - jsou to tedy schopnosti vrozené, které je možno pěstovat a šlechtit až do podoby zjevení."

"Univerzální génius Leonardo da Vinci vytvořil jakýsi systém či stupnici barev odměřovaných podle množství, jež se vejde na lžíci. Tímto způsobem mělo být dosaženo harmonie v podstatě mechanickými prostředky. Jeden z jeho žáků, který se tímto postupem velmi soužil, se v zoufalství nad svým nezdarem obrátil na svého kolegu s dotazem, jakým způsobem postupuje Mistr. "Mistr sám tak nečiní nikdy", zněla odpověď."

:-D No krásný příběh, ne?

Nové pastely a barvy jedna báseň :)

Mečík, pastel a tempera

                                                 

Tento víkend jsem si dokonce dvakrát (!) udělala výlet do svého ateliéru mimo domov, abych mohla v klidu experimentovat na tomto obraze mečíků...Ještě že jsem využila volného času takto, protože už mi „lehla“ mladší dcera s horečkami, a má mysl už má opět zcela jiné starosti. Nicméně se stále snažím své nápady a náměty psát do malého deníčku, který nosím stále sebou, a je to čím dál více můj neocenitelný pomocník. Myšlenky a nápady se často objeví a zmizí jako mávnutím, a když se mi podaří je zachytit písemně, tak už se dají dále rozvíjet.

Jak už jsem naznačila, na tomto obraze jsem zkoušela experimentovat, a to především s technikou – použila jsem jiný papír než Canson, a to především z důvodu, že jsem chtěla použít jako podklad temperu a potřebovala jsem silný papír, který se moc nezkroutí navlhčením barvou. Papír je ale hladký nikoliv strukturovaný, ale vzhledem k tomu, že temperu jsem použila právě k tomu, aby malba měla silnější strukturu, to vůbec nevadilo. Většinou používám akvarelový papír, ale ten je pro mě bohužel dostupný až v prodejně s galérií Chagall v Ostravě, a teď tam zrovna nemám cestu (nicméně se těším až tam někdy zajedu a doplním si své zásoby kvalitních papírů a výtvarných potřeb-to je pro mě, jako když se dítě ocitne v hračkářství :-).

Na obraz (40x50) jsem použila silné tahy štětcem s větším nánosem bílé tempery, na kterou jsem pak nanášela barvy pastelu a fixovala několik vrstev, aby došlo k lámání barev, jak jsem si teď zvykla....

Mimo jiné jsem také řešila problém fotografování obrazů, protože poslední dobou jsem s fotografiemi nebyla spokojena, obraz v reálu byl mnohem sytější a jasnější i ostřejší než na fotografii, a to mě zlobilo. Pokusila jsem se tedy o úpravu fotky v programu Zoner Photo Studio 12. Vložím zde fotky pro srovnání. V žádném případě jsem nechtěla, aby úprava fotky změnila barvy a ladění obrazu, jen jsem se chtěla, co nejvěrněji, přiblížit k realitě. Nakonec stačilo pouze použít funkci automatické vylepšení, a kombinovaná úprava obrazu a myslím,že se zdařilo :-)....

Před úpravou, barvy jsou zastřené...

Po úpravě :-)

A nakonec povídání završím citátem Edgara Degase (který mimochodem maloval krásné pastely baletek), který je pravdivý více než dost:

„Malování je snadné, když malovat neumíte – jakmile malovat umíte, je tomu právě naopak“

:-D

Los Gigantes

                                                      "Los Gigantes", pastel, 50x65

Konečně jsem dokončila svůj rozměrnější obraz. Tentokrát jsem sáhla hluboko do fotoarchívu, do nějakého roku 2005, kdy jsem byla se svou rodinou na dovolené na Tenerife a bydleli jsme v městečku Los Gigantes, kterému vévodily  skály "Los Gigantes" česky Obři. Nebyly zde takové ty klasické pásy pláží, naopak byli zde malé pláže hůře přístupné, kvůli všudepřítomným skalám, a písek na pláži nikoliv světlý, ale černý (!) - děti permanentně vypadaly jako od bláta a náležitě si to užívaly :). Pohled na Obry mě uchvacoval pokaždé a udělala jsem nesčetně fotek, včetně fotek z lodě...a z tohoto námětu vznikl tento obraz. Doma už mi říkají, že maluju hodně tmavé obrazy, když viděli tento, tak jsem
se nad tím sebekriticky zamyslela, co že mi to mé okolí dává najevo. A pravdou je, že když se podívám na to, co jsem během své rekonvalescence vytvořila, tak převládá modrá, fialová, prostě spíše chladnější tóny - hold asi jsem se musela vyrovnat s tou temnější stránkou života a ta ovlivnila i mou paletu, ale další obraz už chystám ve světlejších barvách - otázka je, jestli se to povede :)

Skica fialky

"Fialky", pastelky, A4

Když vybírám námět na nový obraz nebo skicu, většinou se probírám mým fotoarchívem, někdy dlouze přemítám, kterou svou fotku vybrat, co bych tak mohla zkusit, co bude odrážet moje momentální rozložení....Někdy ale námět ke mě příjde sám, jako třeba tato téměř naivní kresba, moje mladší dcera mi z venku se šťastným úsměvem donesla kytičku fialek - no, kterou mamču by to nedojalo, no a já jsem ještě k tomu mamča, která to zvěční na papír :-D. Neřešila jsem nijak kompozici, kytičky jsem neupravovala, jak mám ve zvyku, tak,  jak mi je dcera dala do skleničky, tak jsem je ztvárnila, dva dny naplňovali pokoj vůní a svou květomluvou hovoří i z mého skicáku. Tuto skicu jsem si udělala v pauze, kdy na stojanu "dozrává" můj velký obraz...

Malá kočičí skica pro Elišku

Skica Elišky věnovaná jedné malé Elišce :)

Dnes pouze malá skica, kterou jsem udělala včera večer, je kreslená pastelkama. Koupila jsem si konečně nový A4 skicák, tak mám teď plán, zaplňovat ho, co nejvíce. Mimo malbu větších obrazů, chci trénovat kresbu. Nezabere to tolik času, vlastně čím rychlejší skica, tím lépe, člověk vynechá rušivé detaily a soustředí se na důležité. A pastelkami se mi skicuje moc dobře, můžu také přitom zkoušet, jak spolu ty, které barvy ladí. Včera jsem ještě stihla dát do rámu dva obrázky, jeden malý bude viset v ateliéru a jeden visí už doma v pracovně.

VESELÉ VELIKONOCE :-D

Přeji Vám všem krásné a především veselé prožití velikonočních svátků, hodně zdraví a štěstí (protože to není žádné klišé, ale životní nutnost :).
Děkuji Vám za návštěvu mých stránek i blogu a těším se na další setkání...
Na mém stojanu momentálně čeká zcela čistý tmavěmodrý Canson 50x65 a doufám, že se na něj zítra vrhnu s pastely a novou inspirací. Prozatím nějaké velikonoční fotky z dílny mé a mých dcer:

Velikonoční přípravy a malování

                                                        "Listy", pastel, 40x50

Tento týden se mi hůře vyhrazuje čas na malování a je to hlavně díky přípravám na velikonoční svátky, ne že bych tyto přípravy prožívala nějak ve shonu nebo přehnaném smejčení, ale přece jen jsem vyměnila výtvarnou techniku pastelu za techniku decoupage – připravovala jsem vajíčka na zdobení touto technikou a s dcerami jsme nazdobily spoustu vajíček – dokonce jsme našly ve skříni na ozdoby úplný poklad, deset vyfouknutých a neozdobených vajíček z minulého roku, takže jsme byly dostatečně zásobeny. Naše modrá Eliška byla fascinována přípravami a zvědavost jí nedala, jak je vidět na přiložených fotkách...Nicméně i když přípravy vrcholí, každý den jsem si zašla ke svému stojanu doma, kde jsem měla rozpracovaný obraz z ateliéru. Vůbec bych nečekala, že mě tento skoroabstraktní obraz tak pozlobí. Nanášela jsem jednu vrstvu barev za druhou a fixovala a při třetím zafixování jsem zjistila, že kompozice, kterou jsem vybrala prostě nefunguje...:(, naštěstí díky pastelu, který dokonale kryje, jsem dokázala kompozici změnit a především zjednodušit, tak aby obraz nebyl roztěkaný, a aby byl jasně daný bod, na který se má oko zaměřit, ať už vyjádřený barvou nebo formou. Uvědomila jsem si přitom spoustu cenných věcí. A jakkoliv si člověk může myslet, že abstraktní obraz je vlastně to nejjednodušší, není tomu vůbec tak. V hlavě už mám další obraz, který chci začít, tak doufám, že se k tomu o víkendu dostanu...

V ateliéru

V rámci zatěžování v rekonvalescenci jsem se dnes rozhodla vyrazit do svého ateliéru pěšky.

Mám ho od domova 2 km, takže jsem byla srozuměná s tím, že po ujití této cesty, už nebudu mít moc síly stát u stojanu další hodiny a něco tvořit...a musela jsem taky pošetřit energii i na cestu zpátky. (Samozřejmě jsem po návratu domů okamžitě odpadla.)

Tak jsem si pověsila nové obrázky, poslouchala hudbu a spřádala plány a opět uklízela :). Nakonec jsem ke konci přece jenom začala nový obrázek, udělala jsem základní malbu a zafixovala a dál budu vrstvit už doma...je to opět obrázek s prvky abstrakce, kde si vyhraju mnohem více s barvou než formou. Bylo mi také navrženo, že bych mohla začít s olejem a kupodivu mě ta myšlenka láká, čím víc o tom přemýšlím. Ne že bych zanevřela na pastel, v pastelu jsem zdaleka nedosáhla všeho, co bych chtěla a cítím, že mi toto médium ještě mnoho dá. Takže až bude více energie, tak zkusím začít fušovat do olejomalby a uvidím, kam mě to zavede..

A citáty pana Leonarda da Vinciho:

„Malířství je němou poezií a poezie je slepým malířstvím, a jedno i druhé napodobuje přírodu....

…..“malba nebude výtečná, jestliže malíř bude považovat za autoritu malby druhých, bude-li se však učit z přírodních věcí, vydá dobré plody, jak jsme viděli na malířích po Římanech, kteří stále napodobovali jeden druhého, a řečené umění upadalo od století ke století....“

Probuzení

                                                              "Probuzení", pastel, 40x50

O víkendu jsem završila své rozjímání o výběru námětu k malování a přemýšlení nad skicami jarním úklidem ve svém pracovním koutku (miniateliérku) doma. Vyčistila jsem svoje pastely od nánosů barev, roztřídila podle barev, ostrouhala tužky, setřela jemný poprašek pastelů ze stolu i stojanu a napsala nákupní seznam výtvarných potřeb, které potřebuju doplnit a taky jsem si zarámovala a pověsila svoji Elišku :). Bylo to hodně osvěžující. Čas od času je prostě dobré nenutit se pořád kreslit a tvořit a jen si srovnat myšlenky a pastelky :)...Mimo to jsem začala číst knihu Wasilla Kandinského O duchovnosti v umění, která je plná zajímavých úvah tohoto abstraktního malíře, takže to bude nejspíš další zdroj moudrých citátů :).......Nakonec jsem si k další práci vybrala z různých námětů to, že se vrátím ke skice, kterou jsem udělala před časem, s názvem Probuzení. Jaro začíná, všechno se probouzí, takže si myslím, že je to naprosto aktuální téma, kterým žiju, takže jsem si řekla, že je správný čas překreslit to „na čisto“.

Probuzení pro mě neznamená jen probouzení se přírody ze zimního spánku, i když příroda mě inspiruje nejvíce. Člověk především maluje to, co je on sám. A já nemůžu pominout okamžik mého probuzení na JIP-ce po tříhodinové operaci mozku, to je okamžik, který si budu pamatovat už navždycky. Zjištění, že operace se podařila a rizika, které hrozily, se mi vyhnuly....To je pro mě „probuzení“...

Při této malbě jsem si naplno uvědomila kouzlo lomených barev. Malovala jsem několik vrstev a každou jsem zafixovala fixativem. Barvy tedy nesplynuly v jednu masu,ale prosvítají jedna přes druhou..Tuto techniku jsem si už zkoušela na předchozím aktu, ale velmi opatrně a pouze v jedné vrstvě. Snažila jsem se, hlídat si, aby použitých barev nebylo zase příliš, aby efekt nepřešel do barevně světélkující změti. Všechny tyto nuance se ale tříbí až používáním..Tato technika se mi velice líbí a uvidím, kam až mě dovede....

 Pořádek musí být:)

Eliška dohlíží na mou tvorbu :)

...a použitá paleta barev.....