Tak jde čas...

Ne, dnes určitě nebude řeč o stejnojmenném nekonečném seriálu americké provenience :).

Jak jde čas, jsem si uvědomila, když jsem v posledním dnech udělala tuto fotku. Na tuto fotografii jsem použila umělecký filtr mého PENu „dramatický tón“ a hned jsem si ho oblíbila, dodá fotografii skvělou atmosféru...Je to fotka nádraží, které mám de facto za domem. Až do roku 2009 zde probíhala čilá přeprava osob malým vláčkem, ale když velké záplavy zničily několik kilometrů kolejí, přestalo nádraží fungovat. Dnes koleje zarůstají náletovými rostlinami a slouží jako chodník...

Z mého blogu i fotogalerie je zřejmé, že fotím a maluji především výtvory přírody nikoliv výtvory člověčí – architekturu a spol. Ale tato fotka mě ujistila v tom, že přece jen občas zabrousím i do tohoto tématu. Především mě zajímá právě to, jak se architektura a věci kolem nás časem mění...A nejvíc mě zajímají staré, pro někoho vlastně škaredé, třeba i opuštěné domy, které vypráví svůj příběh....

Svým úplně prvním kompaktem jsem jednou udělala fotku neudržované vstupní brány do zahradní restaurace s mlžným pozadím v barvě sépie, takže vypadala jako stará dobová fotka.

(Fotka visí dodnes doma na zdi). Nedávno jsem kolem té brány šla a zjistila jsem, že bránu natřeli na žluto-zeleno a přetřeli i pěkný nápis „zahradní restaurace“ – brána je sice nově natřená, ale pro mě už ztratila kouzlo..Už hold neudělám tu fotku znovu, přesto že mám teď mnohem lepší foťák...

Jednou si takhle budu na stáří prohlížet své fotky domů v našem městě a vzpomínat, jak šel čas....:-D