Kresba růže I. černobílá

Dnešní kresba je černobílá. Poslední dobou jsem se natolik ponořila do barev, že jsem si až teď uvědomila, že už téměř nekreslím tužkou či uhlem. Takže proto dnes po dlouhé době opět černobílá variace. Stejnou růži mám rozpracovanou i v barvě, takže bude pro srovnání příště. Teď se chystám udělat pár kreseb tužkou, nafotila jsem si rozkvetlé růže, takže vyzkouším, co udělá tužka s uhlem a možná zkombinuji i nějakou barvu. Růže jako královna květin mě velmi láká ke kreslení právě množstvím okvětních lístků, které tvoří malý, ale krásný labyrint, který mě baví rozplétat a perfektně se na těchto plátcích květů studuje hra světla a stínu...

Tento víkend asi nebudu v ateliéru rozpracovávat nic nového, spíše dodělám doma menší věci a nějaké „remaky“ a vzhledem k tomu, že si dnes školáci jdou pro výsledky své půlroční práce a začínají dvouměsíční letní prázdniny, zřejmě budu někde venku se svými dětmi příp. kdyby bylo příliš horko se budu schovávat někde ve stínu a lenošit :-D...

Přeji všem krásné prázdniny a léto plné sluníčka a vody. A těm, kdo v pondělí jdou opět do práce a žádné prázdniny nemají (jako třeba já :-) přeji víkend plný odpočinku!

Oranžové gerbery – zátiší

Asi každý člověk, který se pokouší cokoliv tvořit, občas upadne do pochybností. Včera jsem měla takový den já....prostě si tak dopoledne nakráčely pochybnosti do mé hlavy a nedaly se zahnat. Byly to takové ty pochybnosti, když jsem se otáčela zpátky po své tvorbě, a ptala jsem se sama sebe, jestli jdu správným směrem, jestli vyjadřuji to, co přesně chci a spousta pochybností, jestli se mi to daří. Ačkoliv mám plný šuplík námětů a nápadů, rozpracované studie i obrazy, najednou je tady plný stůl nevítaných pochybností, kterými se člověk musí prokousat. Asi nejlepší lék na pochybnosti je dál pracovat, nechat se dál inspirovat tvůrčími lidmi, poslouchat hudbu a doufat, že i z těch pochybností, které se zdají nepřekonatelné, vzejde nějaký tvůrčí závěr :-D.

Dnešní obrázek je ze série studií zátiší. Je doba kvetení gerber a tak jsem koupila krásně vybarvené oranžové gerbery a naaranžovala zase nějaká zátiší. Toto zátiší je realistické a jak já říkám „uhlazené“, žádné energické tahy, které jsou viditelné, ale pastel rozetřený....Chtěla jsem zase vyzkoušet pro změnu tuto techniku a zaměřila jsem se na propracování vázy, protože malovat sklo je vždycky výzva. Ve skle se totiž odráží všechny ostatní objekty a barvy...

Pastelům samozřejmě předcházela akvarelová podmalba, kterou jsem se také tentokrát snažila hodně propracovat.

Další zátiší s gerberami určitě ještě budou následovat, určitě tyto náměty budou čekat v šuplíku, až si je opět vyberu k malování...

Ibišek 50x50

 
                                                         "HIBISCUS"
                                         watercolor and pastel, 50x50 cm

Tak jsem dokončila o víkendu v ateliéru nový obraz makro květiny ve formátu 50x50. Zatím nemám pro obraz žádný speciální název – takže pracovní název je zcela prostý – Ibišek.

Je to další tropický pozdrav mým přátelům blogerům z tropických zemí :). Ibišku se daří i zde v našem mírném pásmu - námět na tento obraz jsem fotila u nás ve městě. Ale moc se mi líbí, jak oplývají zahrady v teplejších pásmech rozkvetlými ibišky, azalkami a oleandry. Když jsem byla na dovolené v Řecku a na Kanárských ostrovech vždycky jsem tam obdivovala tuto krásu hrající nádhernými jasnými barvami...a nemohla se vynadívat...

Při malování tohoto obrazu jsem poprvé ve velkém formátu použila akvarelovou podmalbu, abych zvýraznila účinek pastelu a jeho jasných barev. Chtěla jsem také, aby na obraze byly jasné kontrasty mezi světlem a stínem na květině, proto jsem také fotila květinku Ibišku téměř v pravé poledne, což většinou jinak nedělám – na focení mám raději měkčí světlo..

Jak je vidno, baví mě fotit režimem makro, ale také převádět toto makro do obrazu. Nijak jsem nepromýšlela specializovat se pouze na makro, ale nějak to ke mě přišlo samo. Na makru je skvělé to, že pěkné fotky se dají udělat, i když vyjdete pouze za dům a nemusíte jezdit daleko, abyste ulovili skvělé snímky. Někde jsem četla, že makro je objevování skryté krásy. Myslím, že hodně lidí své okolí a prostředí ve kterém žije, vnímá buď pouze povrchně či jen tak v rychlosti, jako z okénka vlaku a nemají čas se pozastavit nad tím, že třeba někde na skále sedí osamělý ptáček, či že zrovna kvete sedmikráska - a tím, že neoceňují každodenní malinké krásy se ochuzují o mnoho. Já se snažím svými makro obrazy zvětšit tu malinkou skrytou krásu natolik, aby byla viditelná všem a snažím se jít ještě dál ve svých větších formátech – kde máte pocit, že do té krásy téměř vstupujete. Možná by se tento obraz měl jmenovat – „Jste vítán“ :).

Jinak velmi děkuji za příznivé ohlasy na změny ve vzhledu mého blogu, chtěla jsem už dříve doplnit své stránky odkazem na mé oblíbené blogy atd, ale nebyla jsem schopná v nastavení najít správné funkce - a heuréka, v pátek se zdařilo, nalezla jsem :). Takže ať se Vám na mých stránkách líbí, určitě jste vítáni!

Rychlá skica II – Tropická příchuť

                                                     „Tropical Flavour“

                                                   watercolor with pastel

Asi je to tím tropickým počasím, které tento týden vládne našemu mírnému pásmu, že jsem použila v tomto zátiší tak intenzivní barvy :). Každopádně vůně a chuť ztvárněného dobře vyzrálého ananasu byla opravdu osvěžující a inspirující...

Doma už si zvykli, že předtím než se koupené ovoce zkonzumuje,  maminka si ho nejdřív musí nafotit :-D

Tato skica je druhá v pořadí, kterou jsem narychlo namalovala třemi akvarelovými barvami

(stejně jako předešlou skicu Elišky). Decentní akvarelová podmalba byla fajn, nechala jsem i vystoupit tahy tužkou, nijak jsem je neskryla či neupravovala – ale pastel tomu opět dodal „drive“....až jsem chvílemi pochybovala, jestli jsem to s těmi barvami a expresivními tahy nepřehnala, ale když jsem obrázek podrobila zkoumavým pohledům z odstupu, přesvědčila jsem se, že jsem vystihla tu náladu, kterou jsem chtěla...Už se těším na další tropické ovoce, které koupím a s kterým si pohraju v letním zátiší :)..

Rychlá skica mě čím dál více utvrzuje v tom, že je to velmi dobré cvičení – právě v tom, že když maluji rychle, nezatěžuji se detaily, snažím se vystihnout podstatné, tahy jsou uvolněnější a tolik nedbám na to, jestli jsem tadyhle trochu přetáhla či jestli tahy nejsou příliš intenzivní, jestli tato barva je v pořádku, protože hned můžu sáhnout po další barvě a poopravit....

Jinak kromě toho, že se snažím stále kreslit a fotit, pracuji v hlavě nad tím, které obrazy vyberu do ucelené kolekce, a které by se daly použít pro případnou výstavu. Není to tak jednoduché, protože jsem hodně kritická a chci vybrat opravdu to nejlepší. Některé obrazy stačí prostě jen zapaspartovat a zarámovat, ale zjistila jsem, že spousta nápadů a obrázků jsou pouze ve stádiu studie, takže mě čeká ještě spousta, spousta práce a ani nevím, jak dlouho to potrvá, vzhledem k faktu, že tato moje činnost je stále pouze volnočasová. Ale je dobré si dávat nějaké cíle, mít nějaké sny, které jsou pro nás motorem a ženou nás stále kupředu. Tím, že jsem si stanovila cíl, vytvořit ucelený výběr své tvorby, jsem svému snažení dala určitý směr, není to už jen otázka náhody a nálady, a tím se mi také lépe tvoří...

                                                       akvarelová podmalba

Abstrakce č.6 – Azalka ve fialové

 

                                            „Abstraction No. 6 – Azalea in Purple“ 
                                                                                 
         

Dnešní obrázek je abstraktní či poloabstraktní studie malého formátu. Já prostě dlouho nevydržím nekreslit květiny :-D. Je v nich tak čistá krása, která bere dech, že neodolám čerpat z této krásy inspiraci. Tady se hodí úžasný citát, který jsem objevila, a který vystihuje vše – díky moudrý Konfucie:

                                          „Ptáte se mě, proč kupuji rýži a květiny?

                                           Rýži kupuji proto, abych měl z čeho žít,

                                                 a květiny, abych měl pro co žít.“

                                                                Konfucius

Často také neodolám a kupuji si květiny jen tak, pro lepší náladu a zároveň si je pak fotím a kreslím...Za co by ten život stál, kdyby člověk z platu platil pouze složenky a kupoval chleba :)...

Studie Azalky ve fialové má opět akvarelovou podmalbu a musím říct, že tato podmalba se mi líbila téměř jako hotový obraz, ale přesto  jsem ještě použila pastely, abych viděla, co to udělá. Pro akvarelovou podmalbu jsem si chtěla vyzkoušet techniku mokrým do mokrého, kdy se mokrým štětcem maluje přímo do mokrého papíru – barvy se krásně rozpíjí a mísí a mají nejasné kontury. Tato technika se mi moc líbí a určitě s ní budu dál experimentovat. I samotná abstrakce je pro mě experiment. Často přemýšlím nad tím, s čím se lidé více identifikují, jestli s abstrakcí nebo konkrétní malbou. Myslím, že v abstrakci si každý může najít "to své", ale přesto lidé mají víc v oblibě obrazy konkrétních věcí – třeba důvěrně známých či těch, u nichž mohou obdivovat tvar a barvy. Nevím.....Mě osobně je abstrakce velmi blízká, i když ke ztvárnění mi paradoxně připadá těžká. Zde přidám citát z knihy o akvarelu, kde se píše, jak na abstrakci teoreticky:

„Abstrakce nutně nemusí znamenat naprostý útěk od reality, často je možné malovat čistě abstraktní obraz zjednodušením zjevně složitých tvarů modelu. Je to otázka potlačení nepotřebného a znázornění pomocí barvy a tvaru jen těch charakteristik modelu, jež ho činí rozpoznatelným“.

 Jenže právě to potlačení nepotřebného, vyhnutí se přílišným detailům tzv. abstrahování je často nejtěžší :) – nevím proč to tak je, ale člověk dost často lpí na detailech – a často zbytečně. Mě osobně se více líbí obrazy, ve kterých jsou línie pouze naznačené, na hraně konkrétna a abstrakce, než hyperrealistické malby. Jenže dosáhnout té lehkosti a vybrat jen to podstatné, aby obraz „fungoval“ je pro mě někdy těžké. Balancuji někde mezi.. Myslím, že to nejspíš také souvisí s tou spontaneitou, kterou jsem zmiňovala minule. Mnohem lépe se mi totiž tohoto dociluje, když se při malbě nenechávám příliš ovládat rozumem a nechávám spíše štětec či prsty, aby dělaly, co chtějí :).....

akvarelová podmalba

Rychlá skica I – Eliška

"watercolor and pastel"

Ačkoliv bylo o víkendu krásné až tropické počasí a lákalo ven  (takže jsem dost fotila venku), přece jen jsem si našla čas a zašla do ateliéru, aby moje tvůrčí práce nestála :). Rozpracovala jsem další rozměrnější makro obraz 50x50 a mezitím, co mi schnula akvarelová podmalba, jsem si „střihla“ dvě rychlé skicy. Bylo mi líto spláchnout do dřezu zbylou barvu, takže jsem udělala skicy akvarelem a použila tři barvy - modrou, žlutou a červenou.

První skica je ta dnešní a je na ní moje neoblíbenější „modelka“ britská modrá Eliška (řečená Eliša=Alicia). Skicu jsem si pak doma už jen doladila pastelem, abych zvýraznila barevné tóny. Další skica zátiší ještě čeká na své „doladění“ a doufám, že se k ní brzy dostanu.

Rychlá skica je velmi dobré cvičení, pravda je, že jsem ji poslední dobou moc netrénovala o to více mě potěšilo, že se mi tyto skicy téměř staly – jakoby se malovaly samy. Nic jsem nepromýšlela ani neplánovala, jen jsem si vzala sebou náměty pro kreslení, kdyby mi vyšel čas – chytila jsem první dva náměty a malovala.....Utvrzuje mě to v tom, že tvůrčí práce musí mít v sobě určitý podíl spontánnosti, je to pak vidět na lehkosti kresby, kresba není vyumělkovaná a do detailu promyšlená – je více živá. Na druhou stranu si uvědomuji, jak je někdy pro nás dospělé těžké být spontánní.....

                                                          "watercolor"

Můj šálek čaje - studie

                                                    "My Cup of Tea", study
                                                watercolor and pastel painting  

Ačkoliv jsem si podmalbu k této studii udělala už minulou neděli, dostala jsem se k ní až teď. Pokud bych ji chtěla zhodnotit sebekriticky, musím říct, že se mi líbí barvy i atmosféra studie, ale kompozičně jsem porušila zlaté pravidlo kompozice a to je: vyhýbat se symetrii. Když jsem začala obrázek kreslit, věděla jsem, že něco mi nesedí, ale nemohla jsem si uvědomit co. Až byl obrázek hotov, tak jsem to zjistila - a to je zase zlatý zákon schválnosti :). Často si člověk uvědomí spoustu věcí, které tuší, až když je "vidí" před sebou, až se tušení zhmotní....Ale protože je to studie v malém formátu, tak mě to tolik nebolí. Určitě se o tento námět pokusím znovu a zkusím svůj šálek čaje umístit v obraze tak, abych se právě té symetrii vyhnula, protože musím přiznat, že symetrie v obraze opravdu způsobuje určitou statičnost obrazu, v obraze chybí napětí...Nu, což chybami se člověk učí - a to je jeden z nejstarších citátů vůbec :-D

P.S.: Ve svém poznámkovém bločku jsem objevila kousek textu jedné písničky české kapely Kryštof, který jsem si jednou zapsala a vždycky mě dost pobaví, jak je trefný - takže zde cituji Kryštof:

"Tak nějak málo tančím, zpívám, brečím, líbám

marně si hledám tep

a jsem prý dospělý

a to je svět, když je ti přes třicet."

:-D

Tak jde čas...

Ne, dnes určitě nebude řeč o stejnojmenném nekonečném seriálu americké provenience :).

Jak jde čas, jsem si uvědomila, když jsem v posledním dnech udělala tuto fotku. Na tuto fotografii jsem použila umělecký filtr mého PENu „dramatický tón“ a hned jsem si ho oblíbila, dodá fotografii skvělou atmosféru...Je to fotka nádraží, které mám de facto za domem. Až do roku 2009 zde probíhala čilá přeprava osob malým vláčkem, ale když velké záplavy zničily několik kilometrů kolejí, přestalo nádraží fungovat. Dnes koleje zarůstají náletovými rostlinami a slouží jako chodník...

Z mého blogu i fotogalerie je zřejmé, že fotím a maluji především výtvory přírody nikoliv výtvory člověčí – architekturu a spol. Ale tato fotka mě ujistila v tom, že přece jen občas zabrousím i do tohoto tématu. Především mě zajímá právě to, jak se architektura a věci kolem nás časem mění...A nejvíc mě zajímají staré, pro někoho vlastně škaredé, třeba i opuštěné domy, které vypráví svůj příběh....

Svým úplně prvním kompaktem jsem jednou udělala fotku neudržované vstupní brány do zahradní restaurace s mlžným pozadím v barvě sépie, takže vypadala jako stará dobová fotka.

(Fotka visí dodnes doma na zdi). Nedávno jsem kolem té brány šla a zjistila jsem, že bránu natřeli na žluto-zeleno a přetřeli i pěkný nápis „zahradní restaurace“ – brána je sice nově natřená, ale pro mě už ztratila kouzlo..Už hold neudělám tu fotku znovu, přesto že mám teď mnohem lepší foťák...

Jednou si takhle budu na stáří prohlížet své fotky domů v našem městě a vzpomínat, jak šel čas....:-D

„Ars est difusivum sui.“

"Umění je vyzařováním sebe."

Sv. Augustin

Dnešní blog, zcela netradičně, citátem nekončím, ale začínám. Objevila jsem ho o víkendu při četbě časopisu o umění v ateliéru a vedl mě úvahám o hluboké pravdivosti těchto slov.

Umění všeobecně, a pro mě konkrétně malování, je způsob, jak být v kontaktu sám se sebou.

Je to takový jiný pohled do zrcadla...Tím zrcadlem jsou pro mě mé obrazy, kterými promlouvám k sobě i k ostatním. A skvělé je to, že ony obrazy nezůstávají hluché ani němé a posílají tu němou řeč dál, k tomu, kdo chce naslouchat...Malování je vlastně dialog sám se sebou, s životem i s ostatními lidmi a umožňuje nám sdílet naše příběhy, emoce....

Ačkoliv je nutné trochu znát techniku kreslení a malování, aby člověk dokázal uspokojivě vyjádřit to, co si přeje, není dobré příliš klást důraz na pravidla či formu. Při malování je nejdůležitější slyšet ten dialog se svou duší a snažit se ho vyjádřit...

Tento víkend jsem v ateliéru „zpracovala“ dva další remaky mých obrazů formátu 50x50 a doma jsem si nachystala akvarelovou podmalbu k malému zátiší, abych si k němu mohla třeba i přes týden sednout, kdyby mi vyšla nějaká energie i čas. Momentálně to zatím příliš optimisticky nevidím, jelikož nízký tlak způsobený počasím má velmi negativní vliv na mou hlavu, takže budu ráda,  když zvládnu své nejnutnější povinnosti a budu moct odpočívat zcela pasivně :)...Nicméně se na další dialogy prostřednictvím umění moc těším....

Tři Grácie :-D

Camera Obscura

Dnes nebude řeč o „Camera Obscura“  předchůdci fotoaparátu, ale o uměleckém filtru na mém PENu. Můj nový foťák má několik uměleckých filtrů, které jsem si ihned oblíbila. Už nemusím upravovat fotky v počítači, když chci fotku ozvláštnit, ale získám ji ihned. Nejoblíbenější filtr je právě zmiňovaná Camera Obscura (nebo také Pinhole), kterou používám i na focení květin - jak je vidno na fotkách. Dnešní fotky jsem fotila doma...

Útulek pro znavenou duši :)

Každý jistě máme nějaké místo, kde se nám daří nabíjet se energií pro „každodenní boj“.

Když pominu procházky přírodou či oblíbená města (třeba Praha:), tak takovým místem je pro mě (a nebude to žádné překvapení) můj pracovní koutek v bytě a můj ateliér mimo domov.

Můj pracovní koutek je po ruce nejblíže, takže se tam uchyluji po celodenním shonu dost často. Je až s podivem, jak takové místo už přímo vyzařuje pozitivní vibrace a uklidňující náladu. Takže když se chci naladit a uklidnit, stačí mi sednout si ke stolu a nemusím ani tvořit. Jen si tak rozjímám, koukám z okna, poslouchám MP3, prohlížím si fotky s náměty na obrázky, přerovnávám si pastelky a pastely a jsem spokojená jako želva...

Pravdou je, že dokud jsem si v bytě nevyhradila koutek jen pro sebe, ani má tvorba nebyla nijak kontinuální. Člověka moc nebaví neustále sklízet rozpracované obrázky a pastely z obýváku či kuchyně....Ve své pracovničce skladuji své fotky, šanony s náměty, spoustu materiálu a pomůcek na kreslení a malování, samozřejmě složky s obrázky či obrazy a v neposlední řadě zde také „oprašuji“ svou sbírku životopisů malířů a praktické příručky pro malování...

Kromě všech těch věcí kolem malování mě jednoznačně nabíjí pečovat o své rostlinné svěřence. Když je zalívám, odtrhávám jim uschlé lístky a květy atd. přímo cítím, jak mi pozornost oplácejí :)..Je to dokonalá symbióza (= vzájemně výhodné soužití:). Největší koncentraci svých kytiček a keříků mám v teplých měsících na lodžii, která je zasklená, takže funguje i jako zimní zahrada. Zde „letním“ také i některé pokojové květiny. Je to vlastně takový další pokoj v bytě, a nejlepší rozhodnutí bylo, umístit sem sedačku místo židlí. Zde mám svůj zelený ráj a výhled do nebe, takže se tady skvěle relaxuje. Přeji každému, aby měl nějaké to místečko nebo kout, kde může spočinout unavená duše i tělo, a načerpat novou energii....

Křehké květy jara

                                             "Delicate Spring Blossoms"

                                                   watercolor with pastel

Venku nebylo zrovna přátelské počasí pro fotografy, takže momentálně nepobíhám venku

a nefotím, ale kreslím (a fotím) doma :). Dnešní obrázek je ze série malých obrázků formátu A4. 

Stále ještě nemám zpracované všechny rozkvetlé větvičky, takže zde další z nich....

Jak jinak než v „akvarel-pastel“ kombinaci..

Jinak po pár dnech v práci po 9-ti měsíční pauze zjišťuji, jak hodně se změnil můj přístup k životu a povinnostem obecně.To, co jsem se před operací nebyla schopná sama naučit,

 a co je pro mě teď samozřejmé, je relaxace – podotýkám pasivní. Dnes dokážu ležet na sofa v lodžii a koukat do nebe a nemám žádný pocit viny, že nic nedělám – to předtím neexistovalo. Moje relaxace byla vždy pouze aktivní – malovat, chodit na procházky, jezdit na kole atd...

Co se týče povinností, i zde je velký posun. Vždycky jsem měla nalajnováno, co kdy udělat a podle toho jsem jela pomalu jako robot. 

Dneska mi už diář nediktuje, co musím, pouze mi taktně připomíná, co by bylo v dohledné době potřeba udělat...

Je pro mě mnohem lehčí žít přítomností, užívat si každou chvilku. Odolávám i tlaku potřeb druhých, i když s tím přichází samozřejmě určitá nevole z jejich strany...Je zvláštní, co všechno člověka naučí vážná nemoc. 

Někomu to může znít pateticky, ale pro mě je to denní chléb....protože vím, že až se zase na sklonku dne bude ten chléb lámat a přijdou temnější chvíle, budu se muset s nimi vypořádat jen já sama....

A protože miluji barvy zakončím dnešní blog citátem, jehož  pravdivost  zkouším na vlastní kůži :-)

„Nebojte se pohrát si s barvami. Nikdy nezjistíte, jak fungují, dokud s nimi nezačnete experimentovat.“

BOMBA!!!!! NOVÝ FOŤÁK

                                                   OLYMPUS PEN E-PL2
                                                     Můj nový mazlík :-D

Dnešní novinka se týká mého malování pouze nepřímo, ale velmi silně ovlivní moje fotografické výstupy. Splnila jsem si svůj velký sen a pořídila si digitální zrcadlovku z kategorie „mirrorless“. Nebudu se tu rozepisovat o technických parametrech (raději jsem vložila přímo portrét mého PENa), koho to bude zajímat stačí dát do googlu OLYMPUS PEN E-PL2. Nadnáším se metr dvacet nad zemí díky své nové hračce :-D. 

Je v krásném designu s retro nádechem.

Plánovala jsem, že si pořídím nový fotoaparát až později během let, 

ale naskytla se neuvěřitelná koupě, o které jsem se dozvěděla díky mému kolegovi,

který má velký přehled o foťácích a koupil si ho taky, a jeho úsudku velmi důvěřuji. 

Stalo se to tak, že Olympus letos dal na trh novou řadu Olympus PEN „trojku“, a tak se vyprodávali řady jedna a dvě (dvojka je můj) s téměř padesátiprocentní slevou, což byla pro mě zásadní informace. PEN je přesně ten typ foťáku, který jsem si přála (akorát jsem nevěděla, že už existuje:) a to je kompromis mezi kompaktem a velkou zrcadlovkou. Velikostí je totiž jako větší kompakt a má výměnné objektivy. Chtěla jsem foťák menší velikosti, nechtělo se mi nosit na procházkách s těžkou zrcadlovkou, ale chtěla jsem, abych měla možnost dokupovat si příslušenství – především objektivy. Brousím si zuby na makro objektiv pro mé kytičky, ale to bude muset počkat. Nejdříve musím splatit tento malý zázrak. Je to samozřejmě také určitá forma biče, protože půlku jsem zaplatila ze svých rezerv a půlku si půjčila, ale ta radost se nedá ničím vyčíslit. Mám narozeniny a vánoce dohromady :-D. Lítám s foťákem na krku a zkouším všechny režimy, má skvělé umělecké filtry a samozřejmě nejvíc zkouším makro, učím se pracovat s clonou a expozicí....Těším se, jak budou mnohem lépe teď nafocené i moje malované obrázky. Každý máme nějaký ten svůj sen nebo i více snů, a ty jsou pro život velice důležité. Ještě dnes pomalu nevěřím, že jsem si tento svůj sen mohla splnit.... 

                                           Kočičí mazlík objektivem Olympus PEN :)

V ateliéru - Remake obrazu

                                                    White Rose Macro II
                                                           pastel, 50x50

Úderem desáté hodiny ranní jsem v sobotu vystartovala do ateliéru po celotýdenním malířském půstu. Odvezla jsem si tam celou velkou složku (50x70) s obrazy, protože už se mi pomalu nevešla pod stůl u mě doma a chtěla jsem si promyslet další směr v tvorbě....

Vytáhla jsem si některé obrazy ze složky a rozložila po sedačce (jak vidno na fotce). Chtěla jsem si je připomenout, protože některé jsem malovala před dvěma lety, některé loni. Nakonec jsem se rozhodla, že tři z nich ještě dopracuju. Takže momentálně nepracuji na ničem novém, ale rozpracovávám staronové.

Většinou jsou to obrazy formátu 50x50 a po delší době, kdy jsem převážně kreslila na A4, jsem si zase vyzkoušela jaké to je malovat větši věc. Je to fajn, člověk má rozlet a rozmach a je to velmi uvolňující :).

Dnes jsem dělala remake mého obrázku z roku 2010 s názvem Bílá růže Makro. Vrátila jsem se k ní, protože jsem cítila, že jsem zdaleka nevyužila potenciál této malby ani pastelů a v neposlední řadě svůj vlastní potenciál, na kterém „furt“ dělám :)...

A další „remaky“ budou následovat příště. Nechtěla jsem ty obrazy malovat úplně odznova, protože se mi přece jenom líbily a základ byl dobrý, a nová věc by trvala mnohem déle. Proč vlastně tohle všechno?

 Nosím v hlavě už delší dobu myšlenku na výstavu – myslím tím „kamennou“ v nějaké galerii. Tato myšlenka je zatím pouze položkou v „kategorii snů“, ale říká se, že štěstí přeje připravenému,

a protože to já momentálně moc nejsem, tak bych to chtěla změnit. Dávám si tedy dohromady své „portfolio“ a koukám, co by se z toho dalo použít. Není toho moc ani málo, takže něco přepracuji něco nechám tak, pak ještě namaluji pár nových, pořídím rámy a pasparty a udělám nejspíš výstavu nanečisto pro svou rodinu a přátele ve svém aťasu. No, a protože to znamená ještě dost práce, tak mám co dělat, abych to třeba do konce roku zvládla. Je třeba si dávat nějaké cíle a dílčí úkoly,aby člověk nezlenivěl a přiblížil se třeba ke svým snům, které se mu momentálně zdají nedosažitelné...

Krása v červeném - Vlčí mák II

                                                  Beauty in Red -  Poppy II

                                                    watercolor with pastel

Studii dnešního obrázku Vlčího máku už jste na mých stránkách mohli vidět. Tentokrát jsem studii převedla do obrázku malého formátu 20x30. Není na něm mnoho změn oproti studii, jen studie byla kreslená pouze pastelem. Tímto obrázkem jsem začala uvádět v realitu svoji myšlenku, kterou v hlavě nosím už chvíli, a to na ucelenou kolekci svých obrázků malého formátu, které bych později ráda nabídla k prodeji na různých serverech k tomu určených. Samozřejmě všechny informace o mých záměrech si budete moci nejdřív přečíst zde na mém blogu. Zatím nevím, kdy dokončím celou sérii, protože chci, aby měla aspoň 5-10 obrázků. Trochu jsem si tím na sebe ušila bič, ale na druhou stranu  mě to i motivuje.

Musím ještě promyslet spoustu věcí, pohrát si s tím, jaký který obrázek bude mít jaký rám (říkám to rovnou rámy nakupuji v IKEA, protože jsou cenově velmi dobré a nebudou zbytečně příliš navyšovat cenu obrázků), také musím promyslet pasparty, které si pak nechám udělat na www.ram.cz – skvělé webovky na míru.... Není mým cílem prodávat velké drahé obrazy, ale zpřístupnit tvorbu lidem, kteří chtějí mít originální obrázky na zdi za solidní cenu, protože na to velké umění asi máme málokdo....

Myslím, že jsou lidé, kteří stále podceňují výzdobu svých domovů a někdy mě až zaráží, když přijdu na návštěvu a vidím stále ty stejné obrazy, které se tisknou ve velkém. Absolutně nic proti IKEA, protože tam nakupuji ráda (viz výše) a zpřístupňuje lidem design za velmi dobré ceny, ale když už vidím ten stejný obraz v x-té domácnosti, tak mi to o obyvateli řekne pouze jen to, že nakupuje v IKEA. 

Když ne obrázky, tak čím udělat domov originálním? Mnohem lepší je vyzdobit si domov třeba výtvory svých dětí. Ne každý tvoří a může si namalovat své vlastní dekorace, a proto třeba někoho potěší obrázky mé. Je moc pěkné vidět, jak třeba u mých přátel visí mé obrázky a já se můžu opět setkávat nejen s přáteli, ale i se svými obrázky a zavzpomínat si.. V mém bytě samozřejmě visí především moje malby a fotky a obrázky mých dětí, ale mám třeba i ráda retro plakáty. Těžko se udržím, když vidím povedený nástěnný kalendář s takovými plakáty. Když skončí rok, tak nejhezčí obrázky zarámuji... Anebo sbírám kalendáře stolní, obrázky z nich vystřihuji a udělám plakát s jedním tématem. Teď jsem dostala i nějaké starší obrazy od mé devadesátileté (!) tety, takže jsem začala mixovat „nové se starým“. A je hrozně zvláštní, vidět ty samé obrazy nebo starožitný nábytek na starých dobových fotkách, jak se dědily po generace...

Inu, umění by nás mělo povznášet a těšit na duchu, tak mu to dovolme :)

A protože je dnes pátek, pro většinu z nás poslední pracovní den v týdnu, rozloučím se skvělou hláškou, kterou jsem nedávno objevila, v originále anglickém :

                                     BETTER DAYS ARE COMING

                                             THEY ARE CALLED

                                      SATURDAY AND SUNDAY

                                                          :-D

A volný překlad moji milí:

DOBRÉ DNY PŘICHÁZEJÍ........

ŘÍKÁ SE JIM SOBOTA A NEDĚLE :-D

P.S. A abych nezapomněla, dnes je  prvního června DEN DĚTÍ, přeji tedy všem dětem hlavně hodné a trpělivé rodiče, krásný inspirativní domov a krásnou planetu a hlavně spoustu snů... a dnes také spousty sladkostí a hraček