Dneska celičký den prší už od rána, botičky promáčené tancem mezi kapkami deště schnou pomalu a tak to kompenzuji horkým zázvorovým čajem....Pěkné babí léto...
A tak jsem si řekla, že je třeba dopřát si něco květin....
Dnešní článek je nazvaný dle mých myšlenkových pochodů, které pochodovaly mou hlavou při malbě tohoto obrazu....Už jsem nedávno zmínila, že jsem tento obrázek začala před nějakým tím měsícem a následně odložila ad akta: nějak se mi to nezdá, není to ono...Ale když chodíte každý týden do ateliéru a mezitím malujete nebo tvoříte něco jiného, najednou k Vám začne odložený obrázek promlouvat.
Něco jiného je, když ho šoupnete do složky, to je víceméně šance na znovuoživení ztracená...ale když tak postává u zdi, tak může svému stvořiteli ledacos našeptávat....třeba ať to zkusí znovu a jinak....
A tak jsem nevzdala květiny...
Poslední dobou by to mohlo vypadat, že vzdávám svou tvorbu, ale nemylte se, prosím. Spíše nadchází období změn, které mi zamíchají volným časem a navíc budu dokonce měnit místo svého tvořivého působení.
Ano, přiklepli mi nový ateliér, třikrát sláva, třikrát hurááááá...!!!!!!!!
Takže si dovedete představit, že se už v duchu loučím s tím starým a nerozpracovávám nic nového. Než se vyřídí oficiality, tak už pomalu začnu balit svých pět švestek a nový ateliér připravovat na zabydlení. Jsem z té myšlenky unešená, je to jako si zabydlovat svůj nový pokojíček - jen můj - takový, jaký doma nemám...
Už mám rozměřeno, čmárám si plány, v hlavě rozmisťuji jednotlivé věci a těším se na takové to zútulňování.....ale o tom zase příště...Tohle je vlastně taky tvorba, jen prostorová :-))....
Před - fáze vzdávání....
Dnes tedy obraz květin Rododendronu pastelem s podmalbou akvarelem, formátu A3.
Po - fáze dokončení....
Tak to dopadá, když máte pocit, že objekt vypadá na fotce fajn a myslíte si, že obraz bude ještě lepší - opak je pravdou. Ano, kresba dle fotografie se může zdát jednodušší a upřímně ve srovnání s kresbou dle 3D modelu, taky jednodušší je. Ale moje obrazy nejsou nikdy kopií fotografie, to by mě nebavilo...Mám vždycky nějaký námět a pak ho přetvářím v obraz podle sebe, měním barvy, atmosféru, cokoliv se mi zachce, něco uberu, něco přidám...Ale při výběru tohoto referenčního fota jsem to nějak nedomyslela anebo jsem si spíše myslela, že zvolená kompozice bude fungovat....
Dodnes si myslím, že to není úplně vončo, že už jsem nakreslila spoustu lepších květin a vymyslela lepší kompozice či úhel pohledu a detail...ale nevzdala jsem to a dokončila dílo, tak nejlépe jak to šlo.
Nešlo o to vzít téma a udělat ho znova, to by samozřejmě mohlo vypadat zase úplně jinak a lépe, ale prostě obrázek dokončit i přes počáteční nevoli....A myslím, že i toto je pro tvůrce důležité, dotáhnout práci do konce, i když o ní mám pochyby... Protože i pochyby Vás mohou něco naučit a posunout Vás dál, i když to tak momentálně nevypadá.
Vím, že s odstupem času nebude tento obrázek patřit mezi "top ten", ale je pro mě symbolem toho, že bych se neměla vzdávat, i když se zrovna nedaří - protože každý den není posvícení a pokaždé Vás Múza nepolíbí (má toho holt tahle Bohyňka hodně:)
Takže: Nevzdávejte květiny :-)))) a mějte krásný den, i když Vám třeba nateče do střevíčků - pak si vychutnáte to teploučko, když je vyzujete, namočíte do horké vody a pak navléknete vyhřáté ponožky !-DD
Krásné dny Vám přeje eM.
