Den v ateliéru

A day in my studio

Vítám Vás opět ve svém ateliéru,

Jsou dny, kdy tady ve svém volném čase horečnatě tvořím (ne však bez pochyb a nejistoty), jsem ponořena do barev a krajin obrazů až po uši....

A jsou dny jako tato neděle, kdy spíše smejčím, chystám rámy vybraným obrazům, třídím si pastely a myšlenky...a natírám svůj malířský stojan, který už po novém nátěru volal dlouho. 

O tom, mít svůj ateliér, jsem snila strašně dlouho. O místě, kde si můžu nechat obrázky volně "povalovat" - nechat je rozpracované a kde se nemusím bát, že o ně zavadí nějaká naše kočka (nebo si rovnou udělá po obraze procházku - suchý pastel je strašná citlivka!). Vždycky jsem cítila, že potřebuju růst svých obrazů pozorovat (klidně i nějaký ten týden či měsíc) a ne schovat obrázek do složky a pak ho vytáhnout až bude vhodná chvíle ke kreslení. No, obyvák opravdu není vhodné místo pro tvorbu :-)

Na svůj první ateliér jsem musela čekat hodně dlouho. Vždycky bylo něco důležitějšího v mém životě, co mělo přednost - bylo třeba pracovat, vychovávat malé děti, starat se o domácnost.....Na nějaké "svévolné" výlety za koníčkem mimo domov nebylo ani pomyšlení. Ale už několikrát jsem se přesvědčila, že životní cesty jsou nevyzpytatelné a nečekané a že když si něco člověk hodně dlouho přeje (a je připraven), tak něco přece přijde. A když jsem dostala příležitost malovat ve svém současném ateliéru, byla jsem nadšená jak malé dítě. Konečně budu mít tichý kout, kde budu moct tvořit a nebudu muset odpovídat na otázky či odskakovat do kuchyně nebo pověsit prádlo.....místo, kde se tvořivé myšlenky rojí samy od sebe, kde na mě čekají mé Múzy a Múzáci a kde je kouzelné ticho, ve kterém je můžu slyšet. To, že vedle v místnostech zkouší další kapely na tom tichu nic nemění :-). To ticho je vlastně stav mysli :-).

Téměř tři roky jsem sdílela dvě místnosti s kapelou mého muže - její členové mi umožnily v době, kdy neprobíhá hudební zkouška, využívat druhou místnost jako ateliér.

Ale časy se mění a já teď často myslím na to, že se budu stěhovat. Kluci si našli novou zkušebnu a odstěhovali se a já si budu muset najít také něco menšího. A tak jsem požádala příslušné úřady o přidělení místnosti a teď jen budu čekat na schválení. Držte mi pěsti!! Pokud vše dobře půjde, budu se stěhovat jen v rámci budovy o dvě patra výš....

A tak více než na to, co budu malovat, myslím na to, jak bude můj nový ateliér, ve kterém budu už jen vlastní paní, vypadat.....Představuji si, co do něho dám, kde bude stůl, jak rozvěsím obrázky, jak bude dopadat světlo na můj stojan....Ale zároveň se musím rozloučit s tím stávajícím - byl můj první a nikdy na něho nezapomenu :)...Holt, život je změna.

Tento obrázek jsem začala asi před měsícem, ale nějak jsem cítila, že to není vůbec ono....

A tak si tak postával v mém ateliéru a přemlouval mě tiše, abych nad ním nelámala hůl

a ještě mu věnovala pozornost. Takto rozpracovaný zatím čeká a už ví, že mě umluvil a že příště to spolu zkusíme ještě jednou a jinak a doufejme, že i lépe :-D. 

Jestli se to povede, se určitě dozvíte....

Mějte se moc hezky!