dneska jsem chtěla velice rozvláčně a zeširoka psát nejen o mé nové sérii fotek, ale také o tom celém myšlenkovém procesu okolo. Ale zdá se, že ten nahoře měl jiné úmysly a tak jsem si omylem celý už předem napsaný článek vymazala. Ooopsss! Tak to zasyčelo a já si řekla, čert to vem...na co to okecávat.
Lidi mají oči a těmi vidí, mají vkus a tím posuzují a tak Vám dnes k nakouknutí a posouzení předkládám svou ucelenou sérii čtyř fotek s názvem "Lehká nostalgie".
Ano, jsem velice kritická. Mám pocit, že fotek je všude až příliš zbytečná nadprodukce.
Je to tím, že technologie jsou dostupné všem a všichni fotí....Fotí všechno a často nekriticky.
S nástupem digitálu prostě lze udělat na jeden zásek dvě stě fotek. Otázka je, kolik fotek z těch dvouset jsou opravdu něčím vyjimečné.
Když si člověk začne klást tyto otázky a docela neúprosně, dostane se k velmi maličkému poměru čísel.
Na sto fotek cca 1-2 fotky, které lze dále nějak "jakože umělecky" použít, a to je ještě optimismus :-D.
Jenom já vím, kolik fotohodin mám za sebou, abych dostala fotky, které můžu s určitým čistým svědomím nabídnout k prodeji. Vlastně jsem si dlouhá léta fotila jen tak do šuplete (v moderní době přesněji řečeno "na cédéčko").
Někdy je ta honba za snímkem únavná, strávíte celý den na zahradě a poctivě hledáte objekty, zkoumáte je objektivem z různých úhlů, mačkáte spoušť a pak se jdete na počítači podívat, co z toho vyšlo, jestli bude něco použitelného "výše".
Vždycky je to překvápko, ale už mě nepřekvapí, když fotek vyjde málo, spíš naopak mě překvapí, když se mi jich líbí víc. Pak je nechám nějaký čas uležet a kouknu na to znovu a z těch "dobrých" fotek nakonec vyjde jen pár....
U této série jsem se konečně dostala tam, kde jsem být chtěla...
A začala jsem uvažovat " v sériích", v tématech. Což je u mě nové. Většinou jsem hopsala zvláště v malbě či kresbě od témata k tématu a zkoušela, co mi sedí. Ale všechno se to stejně nakonec stáčelo ke květinám....
Ve fotografii to bylo mnohem zřetelnější - květiny, makro pořád dokola...A to je to, co mě opravdu baví.
Příroda je pro mě bezedná studnice inspirace, ať si říká, kdo chce, že je to klišé - nikdo nic lepšího nevymyslel !-). I když často má člověk právě pocit, že je pán tvorstva...a všechno vymyslel sám.
Nostalgie je o lehkém snění s dávkou smutku, ale ten smutek není těžký, není to depka....je to o tom uvědomění si, že zážitky jsou křehké, pomíjivé a fotograf je ten blázen, co se je snaží zachytit, dát tomu tvar....náladu...jméno.
Snad se vám bude moje lehká nostalgie líbit.
Je k dispozici k zakoupení i na mém eshopu na fler.cz ZDE.
Po létě přichází vždy lehká nostalgie, člověk si připomíná hezké chvíle prohřáté sluncem a tyto vzpomínky ho pak budou hřát až budou krátké dny, světla málo a k zahřátí bude nutno čaje i topení...pak se duše zatoulá s lehkou nostalgií zpátky..
"Kurkuma"
"Letní šatičky"
"Světýlka v krajkoví"
"Krása s trny"
Která fotografie se nejvíce líbí Vám?
Mějte se hezky!
