Tak jsem si opět „střihla“ jedno zátiší - tedy abych byla
přesná - studii zátiší v tužce. Je to studie v pravém slova smyslu –
je sice učesaná, ale neuhlazená :). Jsou vidět tahy tužkou a rychlé šrafy. Nešlo
mi o to udělat přesnou kresbu, ale spíše nastudovat kompozici (jestli bude
fungovat) a také světlo a stíny. Těším se, až budu tohle zátiší malovat
v barvách – proteplených a podzimních...Na zátiší se všeobecně nejlépe
trénuje kompozice. Zkomponovat různé předměty tak, aby spolu ladily a vytvořili
symfonii, je stejně náročné jako skládat hudbu. Všeobecně v tvorbě, ať už
člověk tvoří cokoliv, je potřeba cvičit a cvičit – jedině praxe Vám zaručí, že
se začnete blížit svému vysněnému cíli...Já už maluji PRAVIDELNĚ dva roky.
Předtím to byly jen nárazovky a žádný vývoj v technice nenastával, kdežto
teď cítím, že to někam spěje, i když mi zatím stále ten ideál, který trčí někde
v mém podvědomí, uniká....Ale někdy, když maluji či kreslím i zcela
obyčejné náměty, vidím občas záblesk ideálu a velmi mě to potěší :)...Ona je
asi přece jen důležitější ta cesta
než cíl....Věřím, že tak je to i v životě...
Přeji Vám krásný víkend a ať každý najde svou cestu a
nesejde z ní!!!!
P.S.: A opět jedna skladba od Apocalypticy – jmenuje se
Cesta – Path :)
Skvělá
skladba – skvělý text – kompozice, která prostě funguje...:)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji Vám za návštěvu a komentáře!
Thank You for your visit and comments!