East Side Gallery – Divided Heaven

V minulém blogu k abstrakci Divided Heaven jsem se zmínila, že inspiraci k obrazu jsem čerpala v Berlíně. Dnes bych ráda napsala pár slov proč. Z historie je známo, že město Berlín bylo rozděleno v roce 1961 zdí na dvě části - východní a západní..V roce 1989 byla zeď stržena a Berlín se sjednotil. Monument této době ale nadále v Berlíně stojí – jsou to zbytky „slavné“ zdi – dnes se jí říká East Side Gallery. Je pomalovaná umělci z celého světa, kteří se chtěli výtvarně vyjádřit k situaci. Na západní straně zdi najdete převážně graffiti, východní strana už hýří barevnými obrazy..Samozřejmě při návštěvě Berlína jsme nemohli opomenout tuto část města - symbol doby, v které jsme vyrůstali. Cestovali jsme lodí po Sprévě až k Oberbaumbrücke, nejkrásnějšímu mostu Berlína, kde se East Side Gallery nachází. Bylo to zvláštní procházet se kolem zdi, která rozdělila město na dva tábory. Dodnes je rozdělení znát nejen na městě, ale i na lidech, odráží se v politice.....Je to viditelná jizva..

Další den jsem navštívila  Neue Nationalle Galerie na Potsdamer Platz –budovu galerie navrhl slavný architekt Ludwig Mies van der Rohe (je autorem vily Tugendhat v Brně) a shodou okolností zde zrovna probíhala výstava – Der Geteilte Himmel - Divided Heaven, jejíž název jsem si půjčila pro svůj obraz. Téma výstavy bylo poválečné období a rozdělení Berlína. Asi nebude nijakým překvapením, že většina děl byla laděna depresivně a bolestně, přestože hýřila barvami. Byly k vidění obrazy německých umělců (přiznám se, že ty moc neznám) ale i světoznámých jako je Picasso, Rothko, David Hockney či  Henry Moore...Na takových výstavách se přesto najdou díla, která vzbuzují otázku či toto je ještě umění, bez ohledu na téma – díla absurdní, bizardní....Konkrétně narážím na jednoho současného umělce, jehož jméno jsem si nezapamatovala, který jako umělecký materiál používal vlastní tělo a nebylo mu cizí ani sebeubližování. Tyto performance provozoval samozřejmě před publikem. Toto pro mě není umělec, ale adept pro ústav choromyslných. Možná nechápu rozsah tohoto umění, ale mě se prostě nelíbí, naopak ve mě vzbuzuje velký odpor. A umělec sám může být slavný jak chce....

A tyto zážitky z Berlína spolu s mými vlastními vjemy a životními prožitky se transformovaly do mého abstraktního obrazu...

Sami si totiž někdy stavíme neviditelné zdi, abychom skryli vlastní bolesti či jizvy před ostatními....zdi, které nás izolují a nedovolují prožít radost, štěstí nebo lásku naplno.....

....moje maličkost u "zdi"....

                                    

Oberbaumbrücke, nejkrásnější most