„Drahokam v trávě“
Možná si ještě vzpomenete na studii Drahokam v trávě,
kterou jsem nakreslila koncem května (viz. archív blogu květen). Na dlouho jsem tuto studii
odložila, protože jsem neměla zvládnutou kompozici – nějak mi to nefungovalo a
přitom námět mi připadal dobrý.
Teď jsem se konečně ke studii vrátila s novou energií a
nápadem, jak námět zpracovat......
Ale dnes místo obvyklého komentáře bych s dovolením
raději ocitovala klasika klasik pana Shakespeara, k jehož tvorbě se stále (už
víc jak desítku let) vracím a čerpám z ní moudro.
V knihovně mám malou sbírku několika jeho dramatických
her a knihu sonetů.
Je to malá knížečka formátu A5 přímo do kapsy, ale velká
obsahem :-D a kdykoliv mám náladu, můžu ji otevřít na kterékoliv stránce a
obdivuji se slovům... Musím říct, že se mi jednoznačně líbí překlad pana
Hilského. Četla jsem i jiný překlad, ale ten se mi tolik nelíbil.
William Shakespeare
Sonet č. 12
překlad Martin Hilský
Když slyším zvon, jak
odměřuje čas,
a v tlamě noci
vidím mizet den,
když stříbrem prokvétá
už černý vlas,
a jaro setřásá květ za
květem,
když vidím zas, že
opadalo listí,
a holý strom že
neskýtá už stín,
že zeleň léta vezou po
strništi
jak na marách a
s vousy od osin,
pak tvojí krásy ptám
se v obavách,
zda tuhle zkázu času
vydrží:
než každá krása obrátí
se v prach,
má vidět jinou vedle
sebe žít,
pod kosou času jednou
padne každý,
jen ten, kdo plodí,
může přežít navždy.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji Vám za návštěvu a komentáře!
Thank You for your visit and comments!