"Ležící II.", pastel, 29x33
Poslední dva dny jsem pracovala na rozpracovaném aktu Ležící II., který jsem začala už před měsícem. Je to vlastně „remake“ mého pastelu, který jsem namalovala před rokem. Věděla jsem, že první pastel má určité nedostatky ale proto, že se mi velmi líbila kompozice, kterou jsem si vymyslela,chtěla jsem zkusit namalovat obraz znovu, ale jinak. Chtěla jsem zúročit to, co jsem se za ten rok intenzivní práce naučila a snad se i poučila z chyb. „Dvojka“ je formátově menší 29x33 cm než původní 50x50. Použila jsem na ni velkou škálu barev, abych dosáhla „chvění“ barev, malovala jsem několika barvami přes sebe, také jsem použila fixativ během práce, aby se mi barvy neslily do kaše neurčité barvy. Je to mnohem těžší modelovat tolika barvami, ale efekt stojí za to. Klobouk dolů před impresionisty, kteří kombinací barev dosáhli úžasných efektů.........
A protože už jsem chvíli nic necitovala -tak uvedu dnes úryvek z knihy, kterou čtu, od Miroslava Míčka Člověk v umělci, co píše o Henri Matissovi:
„Nejhorším nepřítelem malíře jsou jeho špatné obrazy, a musí je rozpoznat dřív, než je rozpozná kritik“. Neudělá prý více než deset obrazů do roka, spíš míň, ale pomaluje přitom mnoho plátna. Nepracuje totiž až do konce na jednom plátně, neprovádí na něm pomalé korektury omylů, tím by se malba utahala: začíná čas od času znovu. Chce, aby obraz působil dojmem spontánního vrhu: ale podaří-li se, že vypadá tak přirozeně a samozřejmě, jako by náhle vyrostl před divákovýma očima, je to ve skutečnosti plod opakovaného úsilí....
Ale je pro umělce vůbec nějaký cíl, jímž by se mohl spokojit? Nečekají ho další obrazy, pro které musí opustit ty, jež namaloval? Neláká ho ustavičně cesta dál a výš? A Matisse odpovídá:
„Pohleďte je mi šestasedmdesát let, a teď teprve začínám tušit, oč v malířství doopravdy jde.“
:-D
To malovanie niekolkymi farbami cez seba aby z toho nevysla velka machula da urcite zabrat. Klobuk dole, efekt "chvenia" sa ti naozaj podaril a vysiel z toho nadherny obraz, ktory by som si nevahala hned niekam zavesit! :):)
OdpovědětVymazatAle ta odpoved od Matissa by ma veru nepotesila :D :)
Díky moc!!! Máš pravdu, že skládání barev přes sebe je fuška - bylo to několik vrstev pastelu, vždycky zafixovaných, aby z toho právě nevznikla jen šedá nebo neurčitá barva. Snažím se o to i s temperou a tam je to ještě těžší, ale baví mě to:)
VymazatNěkdy se tím utěšuju, že ani mistr Matisse ve svých letech neměl všechno zmáklé, ale máš pravdu, motivační to dvakrát není...:)
to vypadá skvěle a záměr se ti povedl...to musím taky zkusit =)člověk s má pořád co učit =)
OdpovědětVymazatDíky moc...to jsem ráda...Máš pravdu, člověk se pořád učí nejen v životě, ale i v umění - je to neustálý proces učení a mám pocit, že nemá konce :)
VymazatTo rameno je nějaký divný. A předloktí je nějak podivně válec, asi je hodně hubená.. ale to až na druhej pohled,ruce jsou těžký. Jinak pěkný, líbí se mi to teda hlavně barevně.
OdpovědětVymazatNo dík za ten trik s fixativem, objevil jsem pastely celkem nedávno a poslední dobou jsem na tim přemejšlel jak udržet vespod barvu, nerozprasit jí a jestli bude držet na fixe.. dřív než jsem to vyzkoušel, vidim, že to jde. Takže dík
Láďa
Tenhle obraz je malovaný podle fotky a ze zkušeností, které jsem nabrala celkově při snaze o malování figur nejen u tohohle obrazu jsem prostě zjistila, že anatomii z fotky nejde dobře zvládnout a už mě to ani nebaví....A to je tenhle obraz celkově mnohem povedenější než původní, ona i ta póza je trochu zvláštní, je toho tam moc anatomie, perspektiva..... Mnohem více jsem se tady zaměřila právě na tu barvu, vrstvení a jakousi impresi, takže je poznat že anatomie je až v druhém sledu.
VymazatRádo se stalo - triky se hodně hodí, já stále hledám pro pastel ty správné a taky jsem ráda, když nějaký tip někde objevím. Chce to sprejovat z větší dálky a holt zkoušet, co ty barvy udělaj.......každopádně fixativ hodně pomůže.