Na kopci...s nadhledem

Řeknu Vám,
momentálně mi ten nadhled chybí.
Ten nahoře si dělá aprílový mejdan ostošest a mě by nenapadlo, že když budu fotit sníh na vyvýšených místech, že si za pár dní ještě užiju chumelenici i v údolí...
Na první jarní den jsme si totiž udělaly výšlap na náš kopec Svinec, z kterého je výhled opravdu krásný a člověk při něm získá ten kýžený nadhled - jak se ta dušička vznáší nad údolím.
Bylo krásně teplo, slunečno a mě trochu zaskočilo, že tam, kde jsem čekala záplavu prvosenek, byl ještě sníh.
No jo, člověk má tendenci to jaro vždycky přepálit i ve svých představách.
A tak jsou fotky z kopce takovou směsí nálad, někde na pomezí, v době kdy zima předává své žezlo jaru....
Ale zjevně ještě neochotně.
No nic, duben - ještě tam budem.
S foťákem ven nepůjdu, spíš s nachlazením na gauč a s pěknou knížkou.........
Pěkné dny Vám všem!

 Tyhle krásné prvosenky jsem nakonec ulovila v údolí....

Krásně se k sobě tulí poslíčci jara...

Objevily jsme i první čemeřici, ale fotila jsem ji pomalu poslepu,

byla u země schovaná v trní a na display mi svítilo slunce :-)

Už abych měla vyklápěcí LCD u nového PENu...

Tohohle pejska jsem prostě musela blejsknout, jak tam krásně seděl, jeho pániček si četl...

a psík se kochal výhledem a nic ho nevyrušilo...

 Tam, kde budou za pár týdnů políčka prvosenek, byl ještě sníh...

 Jediná statečná prvosenka už vykoukla mezi ostrůvky sněhu...

Má můj obdiv a musela jsem ji zvěčnit

 Tohle je luxusní výhled, který chci mít také zarámovaný doma,

aby mi připomínal ten nadhled :-)

Jarní křivka.....

Krásný den přeji,

už jde taky na Vás jaro? :-D
Jarní počasí už s námi laškuje (vždyť už bude rovnodennost v pátek před půlnocí!!), ale je to zatím metoda cukru a biče - rozuměj chladný podzim se střídá s hřejivým jarem.
První z takový hřejivý víkendů mě už vylákal ven z mého lenošení - přestala jsem gaučovat a hejbla kostrou...
No jo, pěkně to ale bolelo, nějak člověk zapomíná při vší té sluneční euforii, že energetická křivka má tendenci prudce klesat - prej se tomu říká jarní únava....
Ale to je výhoda focení - nejdřív se totálně unavíte při tom tělocviku venku a pak už zpracováváte fotky v postprocesu pěkně na gauči :-). A že teda focení makra je fakt občas sportovní výkon - plazení, dřepy..... a vůbec hledání toho správného úhlu vyžaduje pružnost (která mi samozřejmě po zimě dost chybí)
No nic, musím trénovat. Jakmile začne něco kvést, nemám chvíli klid a musím vzít foťák a prostě jít ven.
 Bohužel nemám objekty květeny někde v blízkosti na zahradě, a tak musím pravidelně obcházet "naleziště", o kterých vím, že se tam malé poklady nalézají....
A takové fialové políčko jarních krokusů ve mně opravdu vyvolává tu pravou jarní euforii.
Drobné kvítky tónované do fialovo-modra se zářivým oranžovo-žlutým středem - to je prostě symbol naděje a znovuzrození...A tento zázrak se nám každý rok opakuje....
Ať se Vám líbí.

Když kvetou krokusy.....

Na fleru je zatím k mání jen jedna fotografie  ZDE,

ale v případě zájmu o kteroukoliv jinou, mě neváhejte kontaktovat.

 

fotografie foceny Olympus PEN EPL 2 s makropředsádkou

vyvolány z RAW

Krásné jaro přeji!!!!!!!

Lišácké plakáty a nové fotky...

...aneb family podnik :-)

Hezký den přeji,

tak to vypadá, že jaro nám klepe na naše zimou zlenivělá těla....víkend se povedl a tak jsem vyrazila poprvé do předjarního akčního focení. Jakmile budou fotky zpracovány, objeví se zde.
Dneska pro vás mám takový rodinný mišmaš.
Moje dcera, která studuje grafický design, vytvořila pro náš eMF Atelier nějaké své autorské plakáty. Ovládá totiž kouzlo práce s grafickým programem a baví ji to. A tak se navzájem doplňujeme, inspirujeme, obohacujeme....
Přišla s neotřelými nápady v moderním hipster stylu, které jsem teda uvítala s otevřenou náručí, protože jsem si vědoma, že něco takového bych sama nebyla schopna vytvořit....
Já hlavně fotím a několik fotek jsem dala opět do nabídky, tentokrát jsou některé fotografie v rámečku anebo v paspartě. Jsou to fotky zpracované profi fotolabem a o těch je známo, že vydrží i sto let :-).
Jsou to drobné formáty 10x15 cm (v paspartě 30x40 cm).

Tak se můžete podívat jak tvoří máma a dcera.....

Hravá geometrie mé dcery:

Liška podšitá, prohnaná a vychytralá ušitá z hravé geometrie.....

Foxy triangle = lišácky prohnaný trojúhelník.

Pro všechny milovaníky hravého designu a hipster stylu.

FOXY TRIANGLE by Alii

dostupné na fler.cz

A makrofotografie mámy:

dostupné na fler.cz

Až zafouká... 

Trošinku na nostalgickou notečku...

Pampelišky sice už dávno odkvetly, ale fotografie zná to kouzlo, jak zastavit čas.

Malé padáčky plné naděje čekají až vítr zafouká a vyzve je k dobrodružnému letu.

Pak sny letící padáčkem zakoření někde v zemi a vykvete z nich realita....

Spiral 

Moudrost života ve spirále ukrytá..., ejhle ona je to ulita.

Domeček opuštěný v listí ležel ukrytý.

Kdo hledá najde...domov i moudrost do kruhu zakletý.

Při focení mě zaujalo právě to kouzlo spirály a struktura něčeho tak křehkého jako je šnečí ulita.....

 Slunce v rákosí

Když měkké předjarní slunce koupe se potají na hladině rybníka a skryté v rákosí....

Když se dva živly spolu spojí....slunce a voda.....

V stínu kapradiny...

 ...spí a lesem provoněné sny sní.....

Innocent Dahlia

V srdci květiny ukrývá se nevinnost....

Autorské fotografie focené Olympus PEN E-PL2

Co tvořím při čaji aneb Rozkvetlá kolekce.....

Pěkný snad i předjarní den přeji,

moje snaha přidávat články na blog častěji se momentálně nějak kříží se vším možným, co se mi děje v běžném životě i v tvorbě, a tak nějak nejsem zatím schopna aktuálně referovat.
Je to tím, že se snažím tvořit nové věci, revidovat ty staré, zakládám úplně nové webové stránky, díky tomu se snažím vytvořit kloudné portfolio, takže fotím, edituju, šiju...a nestíhám. Všechno je jaksi rozpracované, nápady se honí hlavou a jen málo z toho je zatím dotaženo do zdárného konce...
A nestíhat je asi v tomto případně relativní, protože jsem celkem hyperaktivní a nakládám si na svá bedra toho dost, že jo. Ale to jsem já.
Takže, co mám vlastně už hotovo a můžu vám zase trochu ukázat?
Asi to znáte, zima jaksi nepřeje tomu být příliš aktivní, všude lítaj nemoce, venku je zima, brzo je tma...a tak se mi zdá jako jediné možné řešení, sedět prostě na tom mém gauči v aťasu, poslouchat hudbu či audioknihy v MP3 a popíjet u toho kvanta čaje a "trochu" vína a zaměstnat neposedné tlapky.
Protože až začne jaro, sluníčko bude už příjemně hřát a lákat všechnu tu trávu a kvítí a poupata ze svých zimních úkrytů, už mě doma nic a nikdo neudrží - budu vyrážet lovit fotky vší té krásy kolem.....

Takže teď jsem se po roce opět vrátila k drobné ruční práci, k oblíbenému materiálu filcu..., vzala jsem do ruky jehlu a nit a k tomu nějaké korálky.
A během těch dlouhých večerů jsem vyloženě relaxovala u tvorby "Rozkvetlé kolekce", protože, na co hlavně myslíme, když vůkol nic nekvete - přece na květiny, na ty jarní přísliby.

A tak jsem nechala rozkvést klíčenku, brože a dokonce i prstýnek. Vybírala jsem barvy, které mě teď momentálně baví a to šedou a jemnou růžovou, jsou to jemné pastelky, které se hodí ke všemu a zároveň nejsou nijak šedě nudné. První díl této kolekce je něžně šedo-růžový, ale už mám v hlavě druhý díl - kombinaci s výraznou mintovou a třeba tyrkysovou......
Tahle kombinace se mi zalíbila hodně i v interiérových doplňcích, jak tak brouzdám pinterestem a nějak se mi zadřela pod kůži....
Osobně se třeba vyhýbám oblékat se celá do šedé, protože mi prostě nesluší, ale pár šedých základních kousků v šatníku prostě mít musím, a ty je pak fajn oživovat nějakými drobnými doplňky a hlavně barvami, které tu šedou tak nějak povýší.

Jsem z generace, která v šedi žila - šedé paneláky, šedá masa, šedé myšlenky...šedo, kam se podíváš...
Ale nejsem z těch, kteří okamžitě upadají do opačného extrému a vyhledávají kontrastní  pestré barvy - teda pokud nemluvíme o obrazech :-). A čím více tuhle tendenci vidím kolem sebe na fasádách domů, na zdech interiérů, v regálech obchodů, tím více mám potřebu šedou rehabilitovat a dát ji to, co si zaslouží - protože když ji zkombinujeme s tou správnou barvou, těžko budeme mít pocit všední šedý....:-)

Celá kolekce jej k mání na fleru ZDE

Jaké barvy doplňků a oblečení preferujete Vy? Ladíte si jarně?

Love Story

Hezký den přeji,

v mém tvořivém úsilí mě poslední dobou oslabují chřipky a ostatní neduhy, které chodí po členech naší rodiny.
Ale přesto jsem se minulý víkend vyloženě hecla. Na jeden zátah jsem vytvořila (a nafotila) plánovanou novou kolekci dekorativních polštářků, dorazily mi totiž netrpělivě očekáváné vytištěné návrhy.
A tak jsem se vrhla do práce a úspěšně se hrbila u šicího stroje, čemuž jsem už tak odvykla, že jsem se pak musela následně "napravovat" cviky z jógy. :-)
Kolekci jsem nazvala "Love Story".
Moje love story je o tom, že miluju tvoření, nemůžu bez toho být, potřebuju vyjádřit svou neklidnou mysl a zaměstnat své neklidné ruce :-)...
Jsem moc ráda, že jsem tou láskou nakazila i moje dvě holky, které mi jsou partnery "ve zločinu z vášně", podporují mě, přicházejí s nápady a inspirací, dokáží i technicky pomoci tam, kde já ještě ve znalostech pokulhávám.
Celé se to rýsuje jako rodinný podnik, který nás baví.
Jasně, když se tvoří kolekce jde všecko stranou, úklid i běžná agenda a oběd se zvládá "na rychlovku".
Ale ten pocit z dobře vykonané práce, z toho , že se podařilo ideu z hlavy dostat do reality je nenahraditelný, uspokojující.
A pak už nastává ta nervózní chvíle předložit dílo publiku.....
Jaká je Vaše love story?

PS: Celá kolekce je k mání na fleru ZDE.

Jarní přísliby.....

Jak tak koukám už několikátý den z okna, jak venku chumelí, tak mám o to větší chuť přivolávat jaro aspoň doma v ateliéru.
Pozoruju, jak se klubou kvítky z cibulek a z hyacintu se line těžká vůně a  modrají se modřence.....
To mě, v mém netrpělivém očekávání jara, trochu uklidňuje :-D.
Co Vy, užíváte si zimu nebo už taky zaříkáváte jaro?

 detail hyacintu k mání v jpg formátu i na fleru ZDE

jarní cibulky v krajkovém oblečku z IKEA

už se klubou......

 modrá se modřenec

 A červený tulipánek aspoň na fotce (i na fleru ZDE)

Pěkný den plný jarních příslibů!

Velká výzva v "cerulean blue"

Tak. Po měsících práce po nocích a víkendech jsem se rozloučila s velkým obrazem na zakázku.
Rozloučila jsem se duševně i fyzicky a obraz už míří ke své milé majitelce.
Přeju jim krásné společné chvíle!
A moc děkuju za tu výzvu.

Je to můj první opravdu rozměrný obraz, a že to nejsou rozměry zanedbatelné 100x100 cm, alias metr krát metr. Dosud jsem malovala pouze ve formátu 50x50 (přesná polovina) anebo 50x70 cm.

Zadání bylo jasné i barevné ladění, takže zbylo už do toho jen vložit ty hodiny práce a "to něco" navíc.....
Upřímně, ze začátku jsem měla docela obavy, ale zároveň mě tahle výzva hodně lákala.
Do té doby jsem štětce držela v ruce jen velmi sporadicky, v ateliéru vládl křehký pastel.
Ale už ve mně dlouho dlouho zrála touha pořádně malovat, a tak vesmír skrze Martinku tuhle mou touhu vyslyšel.
Takže jsem byla vhozena do vody a musela jsem plavat....
A vůbec jsem se v tom "Modrém oceánu" (jak jsem si obraz pojmenovala pro sebe) neutopila.
Hodně mě naučil, hodně....až tak, že už nejsem schopná štětec pustit z ruky.
Ještě když si člověk koupí úžasné štětce v Ostravském Chagallu, tak ty snad malujou samy - s těmi správnými nástroji to jde prostě jedna báseň. (některé štětečky jsou zvěčněny na hlavním banneru výše).
Ale práci to nijak neurychlí, zvlášť tak přesný geometrický námět, jakým je mandala.
(Pro mě je to spíš krasohled.....:-)
Bez pravítka a výpočtů se holt ani malíř neobejde a všechno to pečlivé roztírání barev a přechody, stínování a dosahování 3D efektu (který jsem tam prostě chtěla mít)......
Oujééé, to byl výcvik vpravdě vojenský, páč já strašně ráda patlám barvy hlava nehlava, a nechávám hluboké otisky štětce, ale tady to byla hladká práce...
Nemůžu to napsat jinak, než jsem jsem pyšná na to, že jsem to zvládla.
Největší odměnou ovšem je samozřejmě spokojenost zákazníka.
A předtím než člověk předloží hotové dílo publiku, je vždycky určitá nervozita. Bude se líbit? Nebude?
Krása je v tom, že máme s Martinkou velice podobně laděné interiéry, takže obraz zapadal barevně i do mého ateliéru...
Asi si budu muset navrhnout a vyrobit aspoň polštářek se stejným motivem.

Jen tyhle rozměrné věci potřebují více prostoru, aby se na ně člověk mohl podívat z odstupu a větší dálky a nechal se na chvíli pohltit modrým oceánem a jeho léčivou silou......
Už se těším až uvidím fotky obrazu v jeho novém domově.
A stojan v ateliéru je velmi osiřelý a vypadá smutně, takže hned o víkendu musím něco začít :-)