Jarní přísliby.....

Jak tak koukám už několikátý den z okna, jak venku chumelí, tak mám o to větší chuť přivolávat jaro aspoň doma v ateliéru.
Pozoruju, jak se klubou kvítky z cibulek a z hyacintu se line těžká vůně a  modrají se modřence.....
To mě, v mém netrpělivém očekávání jara, trochu uklidňuje :-D.
Co Vy, užíváte si zimu nebo už taky zaříkáváte jaro?

 detail hyacintu k mání v jpg formátu i na fleru ZDE

jarní cibulky v krajkovém oblečku z IKEA

už se klubou......

 modrá se modřenec

 A červený tulipánek aspoň na fotce (i na fleru ZDE)

Pěkný den plný jarních příslibů!

Velká výzva v "cerulean blue"

Tak. Po měsících práce po nocích a víkendech jsem se rozloučila s velkým obrazem na zakázku.
Rozloučila jsem se duševně i fyzicky a obraz už míří ke své milé majitelce.
Přeju jim krásné společné chvíle!
A moc děkuju za tu výzvu.

Je to můj první opravdu rozměrný obraz, a že to nejsou rozměry zanedbatelné 100x100 cm, alias metr krát metr. Dosud jsem malovala pouze ve formátu 50x50 (přesná polovina) anebo 50x70 cm.

Zadání bylo jasné i barevné ladění, takže zbylo už do toho jen vložit ty hodiny práce a "to něco" navíc.....
Upřímně, ze začátku jsem měla docela obavy, ale zároveň mě tahle výzva hodně lákala.
Do té doby jsem štětce držela v ruce jen velmi sporadicky, v ateliéru vládl křehký pastel.
Ale už ve mně dlouho dlouho zrála touha pořádně malovat, a tak vesmír skrze Martinku tuhle mou touhu vyslyšel.
Takže jsem byla vhozena do vody a musela jsem plavat....
A vůbec jsem se v tom "Modrém oceánu" (jak jsem si obraz pojmenovala pro sebe) neutopila.
Hodně mě naučil, hodně....až tak, že už nejsem schopná štětec pustit z ruky.
Ještě když si člověk koupí úžasné štětce v Ostravském Chagallu, tak ty snad malujou samy - s těmi správnými nástroji to jde prostě jedna báseň. (některé štětečky jsou zvěčněny na hlavním banneru výše).
Ale práci to nijak neurychlí, zvlášť tak přesný geometrický námět, jakým je mandala.
(Pro mě je to spíš krasohled.....:-)
Bez pravítka a výpočtů se holt ani malíř neobejde a všechno to pečlivé roztírání barev a přechody, stínování a dosahování 3D efektu (který jsem tam prostě chtěla mít)......
Oujééé, to byl výcvik vpravdě vojenský, páč já strašně ráda patlám barvy hlava nehlava, a nechávám hluboké otisky štětce, ale tady to byla hladká práce...
Nemůžu to napsat jinak, než jsem jsem pyšná na to, že jsem to zvládla.
Největší odměnou ovšem je samozřejmě spokojenost zákazníka.
A předtím než člověk předloží hotové dílo publiku, je vždycky určitá nervozita. Bude se líbit? Nebude?
Krása je v tom, že máme s Martinkou velice podobně laděné interiéry, takže obraz zapadal barevně i do mého ateliéru...
Asi si budu muset navrhnout a vyrobit aspoň polštářek se stejným motivem.

Jen tyhle rozměrné věci potřebují více prostoru, aby se na ně člověk mohl podívat z odstupu a větší dálky a nechal se na chvíli pohltit modrým oceánem a jeho léčivou silou......
Už se těším až uvidím fotky obrazu v jeho novém domově.
A stojan v ateliéru je velmi osiřelý a vypadá smutně, takže hned o víkendu musím něco začít :-)

Mlhavá mystéria....

V zimním období moc "venkovních" fotek nefotím. Většinou jsem hodně líná vyjít do zimy a pokoušet se lovit nějaké záběry a veškerá fototvorba se odehrává v aťasu pěkně v teple a počítačový postproces pak na gauči :-).
Ale jsou dny, kdy nás ven vyláká mysterium mlhy. Focení v mlze má totiž své kouzlo.
Tentokrát mě do toho uvrtala moje dcera. Ta si  přes týden ve velkoměstě přírodu či procházky moc neužije
a tak ji nevadí přijet domů a procházet se i v nepříliš komfortním počasí....
A že to byla opravdu výzva ten den. Vlhko zalézalo pod oblečení, zima se zakusovala do konečků prstů i na nohou,
ale úlovky prostě stály za tu trochu diskomfortu. Člověk holt musí občas to pohodlíčko oželet, aby získal fotky s neopakovatelnou atmosférou.
Atmosféra v mlze je samozřejmě především melancholická, tajemná, chvílemi až děsivá (což si ráda opepřím ještě použitím filtrů v postprocesu) a také symbolická, často jdeme cestou a netušíme, co tam v dálce na nás čeká....
S praktického hlediska je to úžasné v tom, že často jsou skryty v mlze objekty, které prostě na fotce mít nechceme a za běžného počasí bychom takhle žádnou extra fotku neudělaly.
Řekla bych, že tohle jsou asi poslední "zimní" fotky, byť teda s absencí sněhu a teď už se vrhnu do jarních příslibů.
Včera jsem si koupila cibulku hyacintu a budu čekat, co se z ní vyklube....:-)
Pěkné dny všem!

 Opuštěné Hückelovy vily mají v mlze úžasnou atmosféru a moc ráda je fotím....

Nepřipomíná vám to malého "ducha" :-)

Ze sbírky zvadlejch růží

Pěkný den přeji,

mám nějakou černobílou náladu. Teda ne, že bych měla pocit, že život je černobílý - ten je pestrý až až, ale možná to dělá ta zima či jakési mé vnitřní směřování od kolorismu někam kousek vedle, že mám prostě chuť dělat černobílý fotky. A to i kytek, kteréžto se běžně pyšní krásnými barvami.
Promiňte, že už jsou tu zas ty růže, snad příště změním konečně námět.
To jsem si tak koupila kytici růžiček jen tak pro radost, měli je ve výprodeji v Lídlu, no neberte tu krásu za třicet kaček.
Jenže jsem vůbec neměla příležitost je nafotit hezky čerstvé, páč ten zoufalý nedostatek světla.
Když přijdu z práce je tma, když jdu do práce je tma...
A tak mi mezitím milé růžičky stihly uvadnout. Takže jsem je pověsila vzhůru nožkama a usušila...
A pak z toho vznikne sbírka zvadlejch růží :-)
Taky máte doma takovou sbírku? Já koukám, že mám sušených růžiček v aťasu plný kout.
Jak na Vás působí černobílé fotky? Taky Vás uklidňují?

A šoupla jsem jedny zvadlé růžičky i na polštářek :-)

Celou sbírku najdete i na fleru ZDE

Ustláno na růžích.....

Pěkný první den nového roku přeji!

Jak jste si všimli, s novým rokem jsem poněkud měnila kabátek mých blogů. 
Obzvlášť zde už jsem dlouho měla pocit, že by potřeboval změnu, protože moje tvorba se posunula od malování pastelů směrem dál a bylo by fajn, kdyby se to i zde odrazilo. 
A tak jsem změnila název blogu prostě na eMF Ateliér, což v sobě bude zahrnovat veškerou tvorbu, kterou ve svém aťasu udělám. Od kreseb, pastelů, maleb, fotek až po návrhování polštářků a jiných věciček pro potěchu.

Nijak zvlášť si do nových roků předsevzetí nedávám, aspoň ne předsevzetí v pravém slova smyslu. 
Spíš mám v hlavě nějaké nápady, sny a představy, které bych ráda zrealizovala.
Minulý rok mi ukázal jednu věc, že můj osobní život měl neblahý vliv i na mou tvorbu, jako bych měla jakousi "žábu na prameni". 
Jakmile se věci dramaticky změnily, mělo to za výsledek jedno velké pozitivum - cítila jsem, že se uvolnil blok a můžu nechat tvůrčí energii a nápady volně připlouvat a snažit se je realizovat. Což mi samozřejmě přinášelo útěchu i v těch těžších dnech....
Proto je mou hlavní myšlenkou letos věnovat se intenzivně tvorbě a všem svým nápadům. 
Samozřejmě tohle by se nedělo bez velké motivace z vnějšku, bez pochval v komentářích, bez lidí, kteří dokáží doslova ocenit to, co dělám a koupit si nějakou věc....... 
Pro mě je neskutečná radost, když můj obraz nebo polštářek udělá radost někomu jinému. Je to velká motivace a motor.
A tak bych ráda pokračovala v tomto snažení. 
Předávat radost a zprostředkovat krásu bude vždycky velkou motivací mé tvorby. 
Není to o tom tvořit nadprodukci a zahlcovat trh dalšími hand-made věcmi, ale spíše o tom hraní si, a pokud si tahle činnost na sebe malinko vydělá, je to ideální. 
Protože veškerý zisk, který moje tvorba vytvoří, se opět vrací do tvůrčího procesu. Peníze, které obdržím hned investuju do realizace dalších nápadů. Nějak nemám potřebu se svou tvorbou zatím plně živit, a proto nemám v sobě nějaký ten "nutně prodávající" tlak a pořád to zůstává v rovině radosti......

Momentálně se spíš věnuju focení a hledání ideálních a příjemných motivů pro mé designové polštářky, ale také intenzivně (obzvlášť teď o vánočním volnu) pracuji u stojanu na jedné rozměrné zakázce - obraz akrylovými barvami - až ho dokončím, určitě o něm bude ještě řeč.
Ve volných chvílích jsem teď naposledy nafotila můj nový polštářek, na kterém je motiv akvarelové růžičky. 
Myslím, že slovní hříčka - ustláno na růžích - je výstižná, protože kdo by v životě nechtěl mít na nich ustláno...a tak kvetou růže už i na mých polštářích .-). 
Nedávno jsem o nich psala, jak se pořád v mé tvorbě objevují  a jsou mi nekonečnou inspirací a byla jsem moc potěšena, že jejich krásu ocení spousta čtenářů-diváků......

 Polštářek k mání na fleru ZDE

Stejný motiv reprodukce jsem zarámovala do jednoduchého rámečku

(na fleru ZDE)

K názvu "Jediná růže" mě inspiroval úryvek z knihy Malý princ od Exupéryho, je to taková moudrá pohádka pro malé i velké :-)

“…U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě a přece nenalézají to, co hledají,” řekl Malý Princ.
“Nenalézají,” odpověděl jsem.
“A přece by to mohli nalézt v jediné růži nebo v kapce vody.”
“Mohli,"odpověděl jsem.
A Malý princ řekl: “Ale oči jsou slepé. Musíme hledat srdcem.”

Antoine de Saint - Exupéry

Hodně štěstí a inspirace v novém roce přeji!