Žena v rámu - pastel

Přeji hezký den,

po nějaké době Vás zase pozvu do svého ateliéru.
Už nějakou dobu jsem pracovala na figuře, jejíž skicu už jste tady jednou mohli vidět v listopadu. Tentokrát jsem se konečně pustila do samotného obrazu.
Obraz je ze série "Žena" a nazvala jsem ho "Žena v rámu" (Woman in the Frame) a když se mě zeptáte proč, tak vlastně ani nevím :-) - názvy obrazů přicházejí někdy prostě samy......

Žena v rámu, 40x50 cm

První obraz z této série jsme kreslila uhlem, ale jasně jsem cítila, že mě toto médium omezuje a nedokážu dobře některé nuance a technické záležitosti, které přináší malba figury vystihnout a zpracovat tak, jak bych chtěla. A tak nikoho nepřekvapí, že jsem opět sáhla po mém starém dobrém suchém pastelu, protože s ním se mi pracuje prostě nejlépe - dobře se mi stínuje, modeluje, vrství............prostě dělá, co mu řeknu :-).
Zvolila jsem monochromatické barevné ladění, takže jsem malovala pouze čtyřmi odstíny šedé a bílým pastelem.
Myslím, že toto ladění napomáhá právě i intimní atmosféře a určitým pocitům, které jsem chtěla vyjádřit.
A tak nějak doufám, že divák si v obraze nejde to své, čím ho oslovuje, i když to klidně může být odlišné od toho, co cítím k obrazu já.

Hrozně mě baví číst v komentářích, když mi čtenáři a diváci píšou, jaké pocity v nich mé jednotlivé obrazy vzbuzují. Je to hodně zajímavé a já si i díky tomu třeba uvědomím  některé věci, které jsem na vědomí  neměla...je to prostě taková příjemná a zajímavá zpětná vazba.....
Protože pro mě jako tvůrce je dívat se na své obrazy jako dívat se do zrcadla a víte, jak to někdy je, člověk je příliš subjektivní a nedokáže se od pozorovaného objektu odpoutat - podívat se na něho jakoby zvenčí - toto dost dobře nejde právě ani s obrazy.

Původně jsem vlastně chtěla pokračovat v malbě krajin, ale neměla jsem důkladně promyšlenou techniku, kterou by bylo nejvhodnější použít, byla jsem nejistá i co se týče volby barev a jasně jsem cítila, že obraz potřebuje v mé hlavě dozrát......A uzrál asi právě mezitím, co jsem se plně soustředila na figuru ženy. Když jsem ji dokončila, tak jsem už začala pomalu skicovat budoucí krajinu...

Pidi ateliérové zátiší :)

Při práci se suchým pastelem, je dost nutné dobře ošetřovat ruce, protože hodně vysychají a kůže má tendenci praskat, ale zas si člověk nemůže moc zamastit ruce, aby "nezmastil" celý obraz :-). 

Proto je krém na ruce v ateliéru nutnost. Chtěla jsem zkusit také pracovat v tenkých rukavicích, abych ruce a především prsty ochránila, ale vůbec to není ono - ten jemný cit, jak regulovat tlak na papír, jak rozmazat prášek atd. ten má prostě člověk opravdu v prstech a dokážu ho předat na papír jedině bez bariér (bez rukavic). Pastel si prostě žádá můj bezprostřední dotyk a upřímně, tuto techniku miluju právě proto, že se obrazu můžu jemně dotýkat a nestojí mezi námi štětec :-)))

Nad odpočinkovou částí visí "Nebe v plamenech" .-)

Obrazy, které mi dělají společnost v ateliéru.......

.....ono vůbec s nabídnutím obrazu k prodeji je to zvláštní. Jako tvůrce potřebuji přestřihnout pupeční šňůru, která mě spojuje s obrazem - někdy to trvá hodně dlouho, někdy krátce a někdy nejsem schopna dát obraz k dispozici vůbec. Něco jiného je, když člověk už od začátku maluje pro něho - tudíž na zakázku.
S volnou tvorbou je to ale mnohem těžší :-)
Hodně dlouho trvalo, než jsem se odhodlala nabídnout k prodeji první obraz z této série "Sedící žena", ale uzrál čas a namalováním jejího "druhého dílu" se to asi uspíšilo....
a v tomto případě už je pupeční šňůra přestřihnutá a jsem připravená "své dítě" poslat do světa....:-)
Jestli někdy bude na prodej Žena v rámu, to ví momentálně jen moje Múza anebo Bůh malování :-).
Tento obraz se tedy už brzy objeví na mém eshopu na fleru.

"Sedící žena", 30x45 cm

Tak snad se vám "virtuální tour" po mém ateliéru líbila, budu se těšit na vaše komentáře a přeji vám pěkný den!!!

Pohledy v mlze

Neděle bývají líné, ráno se nechce vstávat, všude je ticho a klid, a když ještě pod peřinou hřeje kocouří tělíčko...o to více se nechce z peřin. 

Ale pak člověk vstane, koukne z okna a ačkoliv je tam nevlídno, mlha ho oslovuje svou tajemností a volá ho, aby vyšel z teplého bytu a zachytil tu mystiku svým objektivem...

Prostě proto, že vím, že fotky focené v mlze mají krásnou atmosféru....

Leden je měsíc melancholický sám o sobě a letošním počasím se spíše podobá listopadu - žádný sníh, šedé a krátké dny a časté mlhy. 

Ale i když je to dost ubíjející přece jen se i v takovém období dají udělat zajímavé fotky.

Taková procházka v mlze se často podobá cestě životem. Člověk nevidí daleko dopředu, maximálně několik dní před sebe (v přeneseném smyslu - pár metrů před sebe). 

A věci či objekty se často můžou jevit jinak a zkresleně. 

Až když člověk přijde blíž, zjistí pravou formu věcí.

Některé věci se jeví strašidelně a při přiblížení člověk zjistí, že se bál jen spadlé větve anebo pohozeného kusu látky anebo naopak objeví nečekaná příjemná překvapení. Mlha ukrývá mnoho stejně jako život....

Slzy paní mlhy......

V novém roce....."Podzimní krajina"

Zdravím Vás všechny v novém roce,

poslední měsíc jste tady mohli vidět především fotky z mého adventního kalendáře 

a téměř žádnou tvorbu. Není to ale tak, že bych nic netvořila, naopak měsíc prosinec byl z hlediska tvorby velice hektický. Pracovala jsem na zakázkách, které musely být hotové do vánoc, protože byly zároveň vánočními dárky. 

V ateliéru jsem proto trávila dost času, abych vše stihla, kolikrát i třikrát do týdne....né že bych si stěžovala, naopak :-). Práce na zakázku má své výhody i nevýhody - výhodou je, že dostanete za své umění zaplaceno :-) a také, že je na Vás vyvíjen určitý tlak - toto je výhoda i nevýhoda - člověk pod tlakem prostě nemůže tvorbu na obraze vzdát, když se mu nechce, nemá čas nebo má pocit, že je to mimo zónu jeho komfortu....

Musím přiznat, že jsem nejednou bojovala sama se sebou i s obrazem, protože se mi nedařilo....ale díky tomuto jsem se i spoustu věcí naučila, jak o sobě tak i o tom, co chci tvořit a co ne (a není to otázka peněz, neboť mě to neživí). 

Jsem moc vděčná kamarádce Míše, která mi zadala tolik zakázek a ještě si koupila další hotové obrazy z mého ateliéru, protože takový "pohyb" z ateliéru ven ještě moje obrazy nezažily :-).

Doufám, že jí budou obrazy doma dělat velkou radost i obdarovaným, protože to je ve finále největší odměna pro malíře. Je super pak přijít někam na návštěvu a "potkat" se se svým obrazem a vidět ho viset na zdi.....

Takže když jsem trávila před vánoci spoustu času v ateliéru, logicky jsem o vánocích do ateliéru ani nezašla, potřebovala jsem naprosto vypnout. Ale člověk to stejně dlouho nevydrží  a já už na Nový rok šupajdila za svými Múzami, protože už mi v hlavě "strašil" obrázek, který jsem chtěla dotvořit.

Musím říct, že volná tvorba, kdy nejste omezeni zadáním je úžasná, ale pro spoustu profesionálních umělců je to asi zároveň i luxus - malovat si jen to, co chtějí....

Já si ten luxus dopřávám :-)...Tuto krajinku jste tady už mohli vidět jako akvarel, který sloužil jako podmalba pro další tvoření. 

Obrázek (je velice malý - menší A4 cca 18x24) jsem dotvořila suchým pastelem a nakonec inkoustem Ecoline....(Ecoline je skvělý inkoust - tento je sépiové barvy)..

Takže vlastně jsem použila kombinovanou techniku (mixed media).

Pravdou je, že krajiny jsem už dlouho nemalovala, je to také tím, že nemám moc dobrých fotek krajiny, které by se hodily k malbě a podle cizích fotek nemaluji, no a na plain air mi zatím teda čas nevychází, takový luxus už si dovolit nemůžu :-)...

Na podzim ale celkově více fotím venku fascinovaná barvami přírody a tak se občas nějaké foto "zadaří"..

A právě slovo "zadaří" je zde velice relativní, protože podle dokonalé fotky se malovat nedá - nezbývá tam místo na fantazii a jen člověk kopíruje, navíc dokonalou fotku raději vystavím jako fotku než ji jen přemalovávat. No není to někdy jednoduché s těmi náměty :-)..

Docela bych teď ráda namalovala krajin více - takových náladovek, spíše hraní si s barvami než s formou....

Ovšem i v krajině na malíře čeká pár "chytáků" - taková perspektiva nikomu nic neodpustí :-)....

Já ale doufám, že se Vám moje "podzimní krajina" bude líbit.

V ateliéru taky více pokouším kresbu podle "živých" objektů, přece jen malovat stále jen podle fotek není úplně vončo. Jestli jsem si něco při malování na zakázku ověřila tak to, že malovat portrét člověka, kterého jsem nikdy neviděla, podle fotky, je o nervy a malířskou čest....člověk je tak odkázán na svou představivost, a umění modelace a anatomie a v tomto nejsem nijak kovaná, to přiznávám rovnou.....

O to více nechápu lidi, co se dokáží něčím takovým "živit", že kreslí portréty cizích podle fotek, uff....

Upřímně - mě by to nebavilo...je to defakto jen umění dobře kopírovat a v tom nevidím žádné naplnění svých tvořivých ambicí....

I když to neznamená, že to občas pro dobrou kamarádku neudělám !-)

A jestli jsou nějaké chytáky v kresbě podle živého objektu, tak je to rozvržení obrazu 

a celková kompozice..

Prostě, pořád je se co učit :-)) a já se těším, co se letos naučím nového a kam se zase moje tvorba posune...

Přeji i Vám v novém roce hodně inspirace a krásy kolem sebe!!!!